Robert Plant vzpomínal s citem a rozséval energii

Robert Plant loni koncertem ve společnosti kapely The Sensational Space Shifters potěšil návštěvníky festivalu Colours of Ostrava. Ve čtvrtek večer se s ní představil ve zcela zaplněné brněnské hale Rondo. Hráli jak skladby ze společného loňského alba Lullaby and… The Ceaseless Roar, tak předělávky klasických písniček Led Zeppelin, kapely, k níž Plantův hlas historicky neodmyslitelně patří.
Přestože se zpěvák několikrát odmítl vrátit do její sestavy, navázat na úspěšný koncert pro Ahmeta Erteguna v Londýně v roce 2007 a připravit nové album, k repertoáru mateřské skupiny se v Brně vracel často a zjevně rád. Přirozeně za jásotu diváků.
Skladby Led Zeppelin tvořily podstatnou část koncertního programu, ovšem byly za tím účelem patřičně upravené. Znalci a pozorní fanoušci evergreeny Black Dog, The Rain Song, The Lemon Song nebo přídavkovou Rock and Roll samozřejmě poznali, přičemž z některých dalších písní zazněly podstatné úryvky. Museli je ale přijmout v aranžích, které odpovídají naturelu spojení zpěváka s The Sensational Space Shifters.
Žánrově je posunuli k jakémusi world beatu s výraznou podporou folku. Plant bral do ruky bubínek, na který doprovázel ostatní členy formace, došlo i na jednostrunné housle, jimiž sound výrazně ovlivňoval Judeh Camara. Charakteristické riffy či celé melodické linky ovšem zůstaly zachovány, na to mají písničky Led Zeppelin příliš osobité znění.
Z alba Lullaby and… The Ceaseless Roar zazněly Rainbow, Turn It Up nebo upravený tradicionál Little Maggie, který se hezky odrazil od folkového motivu ve finále zeppelinovské Dazed And Confused a pokračoval v podobném duchu, jako by v té části koncertu chtěla parta kolem Planta poukázat na krásu britského folklóru.
První část programu měla folkový akcent a hudebníci se nořili do klidnějších instrumentálních pasáží, které bezezbytku sloužily skladbám a neměly tendenci dělat z nich sáhodlouhé kompozice bez pointy. V tomto ohledu byla formace velmi citlivá, řemeslně dokonalá a v interpretaci strhující.
Ve střední části koncertu se více prosazoval kytarista Justin Adams, jehož styl je jiný než styl Jimmyho Page, kytaristy Led Zeppelin. Dokázal do skladeb vyčarovat prvky rockabilly a blues, do kytarových strun chvílemi bušil jako do bicích, mísil bravurní sóla i funkční riffy a své party tako povýšil mezi nejlepší momenty celého koncertu.
Závěr patřil směsce skladeb Led Zeppelin zahraných s drajvem a nápaditostí, přitom ctících zvuk sedmdesátých let, leckdy možná spíše zasahujících do šesté desetiletky. Plant a jeho kapela totiž nechtěli ze starých písní učinit moderní výkřiky. Pohráli si jen s aranžemi a učinili tak s tvůrčím mistrovstvím.
Přičteme-li fakt, že Plantův hlas oproti zlatým časům v Led Zeppelin sice přišel o trochu jiskřivosti, nicméně pořád má pevný rockový výraz, který se s chutí vyšplhá do vysokých poloh, kde je stejně jistý jako v těch nižších, dostaneme se ke konstatování, že to byl velice dobrý koncert. Poctivý, nápaditý, energický, místy objevný a konstatující, že několik hudebních stylů je možné spojit do sofistikovaného celku, který lze tvůrcům věřit.
V podprogramu vystoupila osobitá česká skupina Please The Trees.

Robert Plant And The Sensational Space Shifters
Hala Rondo, Brno, 23. července
Celkové hodnocení: 90 %

(Tato recenze vyšla na serveru Novinky.cz 24. července 2015)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)