Slyším!

Absolvoval jsem vyšetření u lékaře, takové to preventivní. Doktorka mě proklepla, promačkala, prověřila a prolustrovala, načež zlatým hřebem prohlídky bylo zjišťování, jestli – při své profesi hudebního publicisty – slyším.
V tento moment odešla lékařka z ordinace a já zůstal s postarší sestrou. Přísně se na mě podívala a vyzvala mě, abych se odsunul ke dveřím a směrem k ní pak nastavil levé ucho. Ona se naopak ladně přenesla k oknu, a když uviděla, že jsem připraven, zašeptala jako drogový boss, který nabízí zboží novému klientovi: „Stůl.“
Podíval jsem se na stůl mezi námi a zopakoval jsem: „Stůl.“
Ona přikývala a řekla: „Židle,“ a já to zase zopakoval. Následovalo ještě nesporně klíčové slovo dveře, které nebyly mezi námi, ale u mě, a já to papouškoval opět. Sestra, do té doby trochu nahrbená, se narovnala a radostně mi sdělila: „Na levé ucho slyšíte.“
„Výtečně,“ zaradoval jsem se a hledal po ordinaci, které předměty by mě mohly zaskočit při vyšetření ucha pravého. Jistě to budou okno, počítač a lampa.
„Otočte se ke mně pravým uchem a zopakujte,“ vyzvala mě sestra. „Okno.“
Když jsem tak učinil, zašpitala ještě slova počítač a lampa. Jakmile jsem zopakoval i slovo lampa, opět vyrovnala nahrbená záda a radostně mi sdělila: „Slyšíte, pane Špulák.“
Poněkud zaskočen jsem jí poděkoval za spolupráci.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)