The Chemical Brothers bývali zajímavější

Pět let od vydání předešlého počinu Further činí britská elektronická dvojice The Chemical Brothers další krok na své hudební cestě.
Bývala progresivní, udávala ve svém ranku směr i tón. Na novém albu ale pouze přehrává nezajímavé postupy, průhledné a očekávané, a s ničím pozoruhodným nepřichází, snad vyjma jmen hostů. Nejspíš proto, že se elektronická hudba do značné míry vyčerpala a vymámit z ní ještě něco nového je těžká práce i pro skutečné progresivisty a hledače. Těmi už navíc The Chemical Brothers nejsou.
Born In The Echoes je elektronická deska v klasickém smyslu slova. Odlidštěná a futuristická, postavená na dancefloorovém základu a snad i zamýšlená jako experiment. V tomto ohledu nicméně už byla kapela překonána, a tak z kolekce nejvíce vyčnívají taneční prvky a pěvecké hostování Američana Becka ve skladbě Wide Open, velšské písničkářky Cate Le Bon v Born In Echoes nebo ceněné Američanky St. Vincent v kompozici Under Neon Lights.
Jejich přítomnost je osvěžením monotónního schématu, při němž tandem Tom Rowlands a Ed Simons (tedy The Chemical Brothers) pracoval spíše se zvuky, případně náladami skladeb (mimochodem, když v Taste of Honey zní bzučení včely, je to velmi uvěřitelné a člověk se i ožene) než s melodickými linkami.
Na desce je ovšem i několik poněkud bezradných zvukových směsek, například Just Bang, které nebyl dopřán nijaký vývoj, nebo cíleně chaotická, leč bez pointy zaranžovaná I’ll See You There.
Jinými slovy − The Chemical Brothers mají ve své diskografii lepší alba.

The Chemical Brothers: Born In The Echoes
Universal Music, 52:30
Hodnocení: 65 %

(Tato recenze vyšla 23. července 2015 v deníku Právo)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)