Český fotbalový Kocourkov versus reálný fotbalový svět

Že Plzeň a Sparta, dva největší české fotbalové kluby, vypadly z boje o účast v letošní Lize mistrů, je věc, která se prostě stala. O nic nejde, je to sport. Horší je způsob, jakým oba mančafty svou prohru nesly, a to, jak ji nesli ti, kteří by měli být objektivní, zvláště s přihlédnutím k tomu, že české fotbalové prostředí důvěrně znají.
Plzeň i Sparta jsou kluby, které se u nás perou o první místo v lize. Jsou to projekty bohatých podnikatelů, pro které je vítězství otázkou společenské prestiže. Na českém písečku jsou velikány, a tak se prostě postarali o to, aby jejich kluby vítězily. Co na tom, že to občas vypadá, jako by čeští rozhodčí byli na výplatní listině obou uvedených mužstev a na hřišti se chovají jako jejich pokorní zaměstnanci.
Není přece v české lize až tak neobvyklé, že se Spartě a Plzni začne dařit až ke konci zápasu, a když je nejhůř, najde se pro ně i nějaká ta penalta. Není též neobvyklé, že jejich simulující hráči bývají za své herecké výkony náležitě odměněni, čehož příkladem je amatérský herecký výkon Lafaty, jenž v utkání s Teplicemi padl k zemi, aniž by se ho kdokoli dotkl, a přičinlivý sudí Kovařík pískl penaltu, díky které Sparta nakonec vyhrála. Pravda, něco takového se v případě Sparty dělo léta letoucí bez ohledu na to, kdy byl její majitel. Mohla to ale být náhoda. A podobné náhody se v posledních třech letech dějí i Plzni.
Co však platí v Čechách, neplatí na mezinárodní úrovni. Tam může simulant Lafata padat jak chce, zahraniční rozhodčí mu to prostě nepískne. A když Matějovský zajede do soupeře z CSKA Moskva jako nůž do másla, tak prostě dostane červenou, protože je to faul. Pro uvedeného hráče je to šok a nese to těžce, ale v intencích skutečného fotbalu prostě hrál jako prase a musí ze hřiště.
V Plzni pak další velký český simulant Limberský fauloval v pokutovém území izraelského hráče, leč přesto jej vyvedlo z míry, že rozhodčí pískl penaltu a započal tak odpočítávání k vyřazení českého mistra ze soutěže. Jistě, český rozhodčí pár dnů předtím Plzni na Dukle podobné zákroky s úsměvem toleroval, ale to byl český rozhodčí. Kámoš.
Všichni na Spartě se zlobili na rozhodčího, nejvíce ti, kteří jsou zvyklí, že se tomuto klubu v Čechách tradičně připískává, tedy hráči, trenér a bývalí hráči. Plzeň zase byla vykulená, protože ve své samolibosti zapomněla, že se hraje devadesát minut a faulovat se nemá.
Ve středu večer se hovořilo o černém dni české kopané. Ve skutečnosti to ale pro náš fotbal byla osvěta, kterou možnou korupcí prolezlý smraďoch dostat musel.
Aby toho trapna nebylo málo, seděl v televizním Studiu fotbal další fotbalový komik Rezek, jehož největším životním výkonem byl nafilmovaný faul v dresu České reprezentace při utkání ve Skotsku (2012), který tehdy sudí pískl. Proměněná penalta znamenala, že se průměrný český výběr s nemilovaným trenérem Bílkem v čele dostal na mistrovství Evropy, kde pak nedopatřením postoupil přes slaboučké Poláky ze základní skupiny.
Když se na konci středečního televizního pořadu moderátor zeptal druhého přísedícího Luďka Zelenky, čeho si na Rezkovi nejvíce váži, Zelenka místo toho, aby o Rezkovi řekl pravdu, tedy že je simulant a nemá ponětí o fair play, vyjukaně špitl cosi o profesionalitě, oddanosti a přidal ještě pár dalších ukecaných frází. Možná si hoši po skončení přenosu ze samé lásky vyměnili trička, aby měli památku na to krásné setkání v českém fotbalovém Kocourkově.

Simulant Lafata v boji s Teplicemi

Simulant Limberský i verbálně

Simulant Rezek ve Skotsku v roce 2012



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)