Hudba a holubi

Na některých rušných ulicích a křižovatkách v Praze hrají už několik měsíců skupinky starších Romů. Přehrávají naživo coververze slavných pecek a občas do toho vrazí i nějaký svůj folklór. Je to fajn zpestření, pročež není divu, že je obyvatelé metropole vzali na dlouhodobou milost a leckdy se kolem nich shluknou a – zejména v podvečer – klátí boky jako za starých diskotékových časů. Muzikanti jsou navíc milí, pokorní a profesně zdatní.
Před časem jsem si ale všiml, že některým stoupla sláva do hlavy a začali místo hezké pražské zábavy dělat byznys. Obstarali si playbackový základ a na štaci přijde namísto tříčlenné kapely jenom jeden, který to frká na housle do playbacku. Není to už ono, kouzlo povadlo.
A v poslední srpnový pátek ráno po jedenácté hodině se ukázalo, že může povadnout i kouzlo živé romské kapely. Na křižovatce u Anděla do toho jedna taková řezala už řádně dlouho, ale kdoví proč se rozhodla (asi kvůli slunci) změnit místo. Z původního stanoviště pod mladým stromkem před centrem Nový Smíchov se přesunula naproti do stínu kostelíka. Udělala ale chybu.
Když totiž byla v nejlepším, ze střechy kostela na ni padla neuvěřitelně hustá smršť holubích exkrementů. My, starousedlíci, víme, že není radno pod střechou toho kostelíku čekat na tramvaj, natož muzicírovat. Pro muzikanty to ale bylo novum.
Romská parta hudebníků měla tedy vmžiku pokálené oblečení i kufr na dary kolemjdoucích. Dokonce i některé finanční příspěvky v něm se stydlivě krčily pod strupem zpracované holubí potravy. Muzikanti zastavili produkci, chvíli bezradně rázovali kolem pokáleného pokladu i sebe sama a následně rozhodli: „Jdeme preč!“
Sbalili si fidlátka a přesunuli se jinam. Holubí exkrementy si po šatech a kufru na peníze spíše jen tak rozmazali.
Musel jsem odjet, ale myslím, že zamířili k nejbližší vodě, aby se dali do pucu. Jsou to přece jenom muzikanti, umělci, a tak by měli vypadat k světu. I když to občas šulí playbackem.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)