Atlantida zprvu plnila písněmi mezery. Zachránila ji druhá část

Jako noc a den vyhlíží nový muzikál Atlantida, který ve čtvrtek v premiéře uvedlo pražské Divadlo Kalich. Písně Miro Žbirky pro své libreto použili Ján Ďurovčík a Peter Pavlac, prvně jmenovaný navíc vše režíroval a je autorem choreografie.
Bylo až neuvěřitelné, jak moc se muzikál ve své druhé polovině proměnil. V té první totiž působil spíše jako kabaret, jehož cílem bylo představit co nejvíce Žbirkových písní stůj co stůj.
Chatrný příběh sedmi potápěčů, kteří se ponořili do jakéhosi tunelu v oceánu, aby našli bájnou Atlantidu, neměl spád. Navíc ho velmi necitlivě narušovaly nejrůznější dějové odbočky, z nichž ta nejdelší byla o tom, jak si Majka a Brendy povídají o svých láskách a neláskách. Do toho všeho byly naházeny Žbirkovy písně, k nimž vedly křečovité oslí můstky tak, že jeden z účinkujících prostě ve tmě řekl: „Zažni“, a zazněla stejnojmenná skladba, nebo jiný sdělil dívce, že nejhezčí je „taková rozcuchaná“ a logicky přišla na řadu Ako obrázok začínající slovy Najkrašia si, keď si češeš vlasy.
K tomu měla drtivá většina skladeb ujančenou a ukřičenou kabaretní úpravu, což jim vzalo kouzlo a sílu. Tak hloupě zaranžovaný Biely kvet, jednu z nekrásnějších československých popových písniček osmdesátých let, snad ještě nikdo nevymyslel. Účinkující si ještě museli do každé skladby zahalekat něco navíc, a tak to na pódiu vypadalo jako na karaoke party a skladba 22 dní vydržela v úvodu představení bezmála patnáct minut.
Po přestávce nejdříve tvůrci zaskočili tím, jak necitlivě našroubovali do skladby Poraď si sám už dříve pokažený Biely kvet a kabelková scéna by se mohla opravdu vyškrtnout. Přesto příběh pozvolna nabyl na dramatičnosti, místo povykování zněly vybrané skladby v komornější a dlužno podotknout lepší úpravě, a došlo i na výborné sólové pěvecké výkony.
Absolutorium zaslouží Jan Kříž v roli Jerryho za citlivě a emotivně odzpívanou Atlantidu, ze stejného důvodu i Roman Tomeš (v roli Martina) za Múr našich lások, za své písně také Zbyněk Fric (Milan) a Michaela Doubravová (Sofie). Druhá část muzikálu ukázala, že všichni představitelé sedmi hlavních rolí jsou dobří zpěváci a pokud jim ostatní nekazí jejich party mnohdy nepovedenými vokály, má jejich práce smysl.
Na premiéře místy bolely uši, protože zejména první část byla příliš hlasitá a ve druhé se zase v rámci děje mužští protagonisté hlasitě hádali, což v sále neznělo příjemně. Také zadní projekce v úvodu by vypadala lépe, kdyby nebyla promítána za plátno přes účinkující a ti ji ve výsledku nerušili stíny svých těl.
Miro Žbirka napsal spoustu krásných písniček, které by si takové zasloužily zůstat i pro potřeby muzikálu. Druhá část ukázala, že v té podobě fungují. A kdyby bylo dílo kratší o zbytečné dialogy mimo hlavní děj, bylo by i více k světu.

Atlantida
Divadlo Kalich, Praha, 10. září
Hodnocení: 60%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 12. září 2015)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)