Jsem prostě Lindex

251 560 119. Znáte to číslo? Ano, někteří vědí, že je to mé číslo na pevnou linku. Ale pozor. Je to současně i číslo do prodejny výhradně ženského zboží pojmenované Lindex. Má ho na svých internetových stránkách. A má ho tam už řadu měsíců, možná pár let.
Přes tři mé urgence, které jsem provedl přímo v prodejně Lindex v centru Nový Smíchov v Praze, se k dnešnímu dni informace o mém telefonním čísle na jejich internetových stránkách nezměnila. V prvním případě přišla ta shoda mladé prodavačce komická, a tím to končilo. Myslím, že vůbec nepochopila, že je už den. Ve druhém případě jiná prodavačka nebyla s to pochopit, jak je to možné, a zřejmě o tom přemýšlí dosud. V tom třetím případě ta jistě nejinteligentnější z trojice prodavaček, které jsem s problémem v Lindexu oslovil, řekla, že se na to podívá a řekne vedení, aby s tím něco udělalo. Je to už tři měsíce a nic.
Čili denně volá do mého bytu několik nákupu chtivých zákaznic Lindexu a sděluje mi svá přání i reklamace. Někdy mě ta hra baví, když už jsem do ní byl vtažen, jindy mě trýzní. Ale nezvedám všechny telefony, jen tak tři procenta.
Když ty telefonáty začaly, vysvětloval jsem trpělivě, že to bude asi nějaký omyl. Jakmile mi posléze jedna paní zavolala zpět pětkrát za sebou, došlo mi, že to omyl není. A tak jsme s milými zákaznicemi vstoupili do druhé fáze (předesílám, že to už bylo po mé první prosbě u firmy, aby číslo přepsala, protože se na ně k nim stejně nikdo nedovolá).
Začal jsem nabízet služby. Chcete tři podprsenky za cenu dvou? Není problém, ale týká se to jen čísel sedm až dvanáct. „Ale ty jsou příliš velké,“ oponovala mi zákaznice na telefonu. „A kolik byste potřebovala?“ „Dvojky,“ přiznala. „Hmmm,“ brumlal jsem znalecky, „tak to by vám padalo.“
Prostě jsem si užil trochu legrace. V aktuální fázi mě to už ale nebaví. Takže jakmile někdo zavolá a já to zvednu (což se ale ve většině případů neděje, protože svou pevnou linku kvůli Lindexu v podstatě neobsluhuju), vypadá to takhle.
„Halo, tady Jolka Dušana Hanina Hamáčková. Potřebovala bych…“
„A kam voláte?“ vtrhnu jí nedžentlmensky do slov.
„No tak kam asi?“ podiví se arogantně. „Lindex.“
„Lindex? Zrušeno!“
„Prosím?“
„Zrušeno,“ stojím na svém.
„Ale…“
„Zrušeno, madam. Sbohem.“
Madam to pak ještě dvakrát zkusí, ale to už telefon nezvedám.
Jistě, Lindex by se mohl cítit uražený a mít na mě pifku. Jenomže já mu třikrát řekl, že číslo, které má na svých stránkách, je mé. A upřímně řečeno, nechce si mi rušit pevnou linku, protože teď zrovna bojuju s Lindexem. Jinak bych ji už dávno zrušil.
Takže mi na pevnou nevolejte. Nebo se dozvíte, že Lindex…



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)