Müller, Pavlíček a Horáček natočili zdařilé album o internetu

Je až k nevíře, že slovenský zpěvák Richard Müller a český kytarista a skladatel Michal Pavlíček spolu ještě nikdy v minulosti nepracovali. Změnilo se to až díky novému albu Sociální sítě, které vyšlo v pátek. Autorem jeho motivu a textů je Michal Horáček, jenž se už v minulosti s Müllerem umělecky několikrát spojil.
Vznikla kolekce, která spojuje šansonový Müllerův zpěv, rockový skladatelský rukopis Pavlíčka a villonské balady Horáčka. Ve výsledku je příjemná, živá, po profesních stránkách kvalitní a se zajímavým příběhem.
Richard Müller učinil oproti svým minulým výkonům v češtině velký kus práce. Tentokrát není jeho výslovnost směšná, jako například u hitu Srdce jako kníže Rohan. Netlačí totiž v tomto ohledu na pilu, je civilní a kde to zaskřípe, s následujícími slovy to Müller napraví.
Zůstává nadto znamenitým zpěvákem i vypravěčem. Tradičně se zručně ohání svou nejsilnější zbraní – příjemnou a charakteristickou barvou hlasu, stejně tak dobře ví, že při zpěvu není třeba velké energie, aby byl výsledek příjemný a uchu milý.
Pavlíček měl těžkou práci. Musel zhudebnit stavbou osobité villonské balady a udělat z nich písničky tak, aby pasovaly k Müllerovu projevu a netáhly ho do stylových končin, k nimž netíhne. Zvládl to výborně, a byť není hitmaker takříkajíc na první dobrou, na desce je několik opravdu nádherných písní (Buď jméno boží pochváleno, V Kyselý prdeli, Na odvrácené straně ticha, Na obratníku Bolševika, Poprchává a další). Navíc si udělal prostor pro pár hezkých kytarových vstupů a soundu v podstatě zachoval sobě blízký rockový ráz.
Duchovním otcem alba je nicméně Horáček. Vymyslel koncept sociálních sítí, napsal texty ve formě villonských balad a chopil se jich, jako by tvořil pro několik interpretů. Ten jediný, Richard Müller, se pak převtěloval do různých internetových postav a diskutérů, aby hovořil jejich jazykem. Proto jsou na desce vulgarismy v písních Proto jsem nešel zvonit klíči a V Kyselý prdeli. Samy o sobě nejsou zveřejnitelné a Horáček by je pravděpodobně jinde nepoužil. V konceptu alba, kdy je Müller interpretuje jako diskutující na internetu, však mají místo a opodstatnění.
Další texty jsou rovněž podřízeny interpretaci a pokaždé jsou tradičně zručně napsané. O Horáčkově talentu totiž ani tentokrát netřeba pochybovat.
Sociální síť je album, které spojilo tři osobnosti pro sofistikovaný výsledek. Ukázalo navíc, že bude-li Horáček po skonu Petra Hapky hledat skladatele pro své texty, Pavlíček by mohl být jedním z adeptů.

Müller, Pavlíček, Horáček: Sociální síť
Universal Music, 44:30
Hodnocení: 85 %

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 12. října 2015)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)