Roger Waters se dál nedostal. Přesto je The Wall skvělé dílo

V úterý 29. září večer byl ve více než stovce kin v České republice i na Slovensku a mnoha dalších na světě promítnut koncertní film Roger Waters The Wall. Bývalý člen britské skupiny Pink Floyd v něm nabízí současnou verzi svého veledíla, které s uvedenou formací natočil a prezentoval v roce 1979.
Byla to možná nejslavnější deska Pink Floyd a dnes není sporu o tom, že nejslavnější a nejpovedenější práce Rogera Waterse vůbec. Byl totiž autorem hudby i textů, stejně tak celého konceptu. Když později ze sestavy Pink Floyd odešel, rád se ke své mistrovské hudební práci vracel. Možná to byl důvod, proč se pak nikdy nedostal dál.
I koncertní film, jenž měl premiéru na loňském filmovém festivalu v kanadském Torontu a dnes bude souběžně promítán do mnoha kin na celém světě, je dokladem toho, jak moc se Waters cítí v konceptu The Wall jistý. Je to koneckonců jeho osobní umělecká zpověď, málokdo může příběh chápat lépe než on sám a nikdo na světě mu nemůže upřít, že tehdy na konci sedmdesátých let vytvořil a s Pink Floyd nahrál i zrealizoval jedno z nejdůležitějších děl historie světového rocku.
Otázkou nicméně zůstává, proč na ně byl Waters i v pozdějších letech tolik fixovaný a proč se je nepokusil po všech stránkách překonat. Na třech svých sólových albech se například kvalitě The Wall ani nepřiblížil.
A tak se tedy k dílu v roce 2010 opět vrátil a tři roky jezdil s jeho novou koncertní podobou po světě. Bylo to monstrózní, moderní i dechberoucí. Koncertní dokument odhaluje detaily celého setu, prozrazuje, co všechno se dělo na pódiu za zdí v době, kdy za ní kapela hrála a zpívala, nabízí detailní pohled do Watersovy tváře v okamžicích, kdy The Wall hovoří jasně proti válce a prozrazuje, že to pro něho je celoživotní postoj.
To ostatně dokresluje i druhá část filmu, ve které Waters vyráží ke hrobu svého otce, jenž skonal za druhé světové války. Je to velmi sentimentální, některé monology a dialogy Waterse s ostatními jsou opravdu prázdné, nicméně když konečně dorazí do Itálie a u památníku se jménem svého otce zahraje na trubku, jde z toho mráz po zádech stejně intenzivně, jako z některých písniček či vizuálních efektů, které v rámci The Wall představil.
Jako by tím mělo být řečeno, že tohle hudební dílo překonat vlastně nikdy nemohl.

Roger Waters The Wall
Velká Británie 2014, 155 min.
Režie Roger Waters a Sean Evans
Hodnocení: 80 %

(Tato recenze vyšla 29. září 2015 v deníku Právo)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)