Žízeň třikrát jinak, pokaždé lehká, stravitelná a málo kalorická

Titulkem tohoto příspěvku je jemná parafráze na reklamu na kuře, se kterou před rokem 1989 přišla tehdejší Československá televize. Stálo v ní: Kuře stokrát jinak, pokaždé lehké, stravitelné, málo kalorické. Nějak mi to uvízlo v paměti a vyloupne se to pokaždé, když o nic nejde. Přitom o parafrázi v tomhle článku jde. Ufff.
V úterý večer jsem byl na koncertě skupiny Kabát. Mimochodem, tahle kapela aktuálně disponuje zvukovou aparaturou, kterou u nás asi nikdo jiný nemá. Ve vyprodané O2 areně bylo Pepovi Vojtkovi rozumět každé slovo, ba co víc bylo slyšet každé jeho hluboké nadechnutí, a nástroje byly tak čitelné, až jsem měl za muzikanty strach, jak to dopadne. Dopadlo to samozřejmě skvěle, stejně jako celý koncert.
Symbolem večera pro mě byla písnička Kabátu nazvaná Žízeň. Naprosto upřímně přiznávám, že ji mám z celého repertoáru kapely nejméně rád, ale současně respektuju možnosti použít její slogan při nejrůznějších životních příležitostech. Jako to kuře – pokaždé lehké, stravitelné, málo kalorické.
Když jsme stáli s davem před vstupem do O2 areny, kde probíhala přísná bezpečnostní opatření, a prohlídka, která před časem trvala jen pár vteřin, trvá po listopadových teroristických útocích v Paříži třeba i celou minutu, kdosi z davu zařval: „Žízeň!“ Následovalo čísi skromné „Ajajajajaj“, nicméně když se výkřik opakoval podruhé, přidali se s oním dovětkem další. A tak za malou chvíli lidé neremcali kvůli pomalému odbavování, nýbrž zpívali refrén téhle pecky.
Potom jsem civěl u baru, jaké drahoty si pro nás O2 arena připravila. Na řadu přišel chlapík v mém věku a mladé prodavačce zazpíval: „Žízeň, ajajajajaj.“ Ta pochopila velmi dobře a načepovala mu pivo. Chlapík zaplatil a bylo.
Komická situace s parafrází písně Žízeň přišla na toaletě, kam jsem popoběhl před přídavkem. Z haly zněla ona písnička a já močil vedle bezvlasého muže. Ten chvíli civěl na své přirození a přišlo mi, že se mu cosi nezdá (nemohl jsem na něj ale moc hledět, protože bych mohl být podezříván z toho, že jsem úchyl). Když pak hala v dáli vybuchla v refrénu skladby, muž posmutněle zpíval: „Plíseň, ajajajajaj, plíseň, ajajajajaj,“ a hleděl přitom na své čůro.
Inu, nevím, možná to bylo vážnější, než si dovedu představit. A pokud to byl fór, pak klobouk dolů. Lépe by to nezahrál ani George Clooney, natož Bruce Willis.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)