Ďábelský polibek života od Debustrolu jedné dívence

V dnešním Právu (5. února 2016) vyšel můj velký rozhovor s kapelou Debustrol, respektive se zpěvákem a kytaristou Kolinssem. Oslavují třicet let existence, byl jsem u jejich kariéry prakticky od začátku a jsem přesvědčen, že je super se dožít tolika let na scéně.
Při této příležitosti vzpomínám na jednu půvabnou historku z přelomu devadesátých a nultých let, kdy jsme s redakcí časopisu Big Beng! rock co rok pořádali Bigbítové tábory. Dva týdny se na nich jenom hrálo, sporadicky se dělo něco jiného. Bylo to divoké a přirozené, a součástí pobytu byl i den na nějakém festivalu.
V roce 1999 jsme s teenagery z tábora vyrazili na Hlučín Radegast Rock Festival, na němž byla hlavní hvězdou německá skupina Guano Apes. Byl to mimochodem festival, na kterém během akce zmizel pořadatel a nikdo pak kapelám nevyplácel honorář. Guano Apes ale nakonec vystoupili, což od nich bylo šlechetné.
My, pětičlenné vedení tábora, jsme s našimi rockovými svěřenci tu sobotu vyrazili na festival dobře naladěni. Giuano Apes byli tehdy bezmála světové hvězdy, takže jsme očekávali silný zážitek. Mezi účastníky tábora tehdy byla i jedna dvanáctiletá dívenka. Měla z festivalu obavy, nikdy předtím na takové akci nebyla. Navíc byla ze všech účastníků tábora nejmladší a zbylí puberťáci nejevili zájem s ní během festivalu jakkoli ztrácet čas. Držela se tedy nás, vedoucích, a cestou do areálu vyzvídala, jaký ten festival bude.
„To se ti bude líbit,“ děl jsem. „Je krásně, bude pohoda, bude k tomu hrát skvělá muzika, samé hvězdy, a ty aspoň uvidíš, jak se muzikanti chovají na pódiu.“
„A není to nebezpečné?“ zeptala se narovinu.
„Kdepak, ani omylem,“ odpověděl jsem neméně narovinu, přesvědčen o tom, že to tak je.
Jenomže jsme přišli do areálu festivalu přesně ve chvíli, kdy svůj set začínal Debustrol. Vykulená dívenka se držela maximálně deset centimetrů od nás, já ji tu a tam připomněl, že se jí festival bude líbit, no a když moderátor uvedl Debustrol, přišel k mikrofonu zpěvák a kytarista Kolinss a jako obvykle zařval: „Tak se všichni userte, je tady Debustrol!!!“
Zatímco jsme my, vedoucí tábora, na sebe šibalsky mrkli, tvář dívenky žalostně zbledla.
„Neměj obavy,“ chlácholil jsem ji. „To je jen taková legrace, takový pozdrav pro kamarády. Teď už to bude normálně thrash metal.“
A byl. Debustrol dohrál první píseň, a protože se pár týdnů předtím do kapely vrátil bubeník Herr Miler, Kolinss před druhou skladbou ďábelským hlasem zařval: „Takže, Herr Miler je zpátky, a tady se bude mrrdat!!!“
K čertu. Podíval jsem se na dívku a bylo mi jí líto. Trochu se třásla a už se raději na nic neptala. Právě totiž dostala od Debustrolu polibek skutečného rockového života.
Ten festival nakonec ustála, a Guano Apes se jí líbili.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)