Jak jsem se orosil při Andělech, aneb Panika na vlnách

AndělV úterý proběhla nominační tisková konference k výročním Cenám Anděl. Jména nominovaných jsou již známa, jenomže při jejich vyhlašování jsem se pořádně orosil.
Na Andělech spolupracuji už léta, především na jejich žánrových cenách. Pokaždé si až úzkostlivě všechno do posledního momentu kontroluju a hlídám, protože představa, že nějaké jméno při nominační tiskové konferenci nebude vyhlášeno, anebo do nominací nebude patřit, mě k smrti děsí. Dokonce tak, že jsem noc před tiskovou konferencí spal dosti zlehka.
A pak došlo na tiskovou konferenci. V úterý ve dvě hodiny odpoledne v Bontonlandu. Jména nominovaných jsem měl k dispozici dříve, to jako člen výboru Akademie populární hudby. Pročetl jsem je jednou, podruhé, potřetí, ověřil si, jestli může být na zpěváka roku nominovaný Meky Žbirka (může, protože má český pas), a pročetl to ještě počtvrté, popáté a pošesté. Vše se zdálo být v pořádku.
Jenže když bylo před čtením jmen nominovaných, vedle mě u stolu těch, kteří sdělovali informace novinářům, seděl kolega Honza Vedral. Naklonil se ke mně a ukázal na jméno skupiny Chinaski. V kategorii Skladba roku měla nominovanou písničku Každý ráno. Mimochodem, opravdu krásnou písničku.
Hned jsem pochopil. Album Rockfield, na kterém ta písnička vyšla, se na trh dostalo v říjnu roku 2014. Tedy před obdobím, za které byly udělovány nominace pro letošní Ceny Anděl. Polil mě studený pot a zpanikařil jsem. Sakra. Jak jsem to mohl přehlédnout?
Honza se na mě díval s otazníkem v každém oku, já měl extrémně vysoký tlak a v panice jsem mu navrhl, aby jméno kapely Chinaski nečetl, že to prostě zapřeme. On mi ale bez paniky řekl (obdivoval jsem jeho klid), že tiskové zprávy jsou hotové a v nich jméno skupiny Chinaski je, a že to normálně přečte. Udělal to, zatímco já se do konce tiskové konference trýznil a měl jsem pocit, že se svět točí příliš rychle.
Jakmile konference skončila, spustila se akce „náprava“, kterou souběžně vedl Honza a já. Nakonec nás vyvedl z omylu další kolega z Výboru Akademie populární hudby Honza Kábrt, který potvrdil, že podle Statutu akademie lze hlasovat i pro písničku, jež se ve sledovaném období hrála, ale poprvé vyšla na albu interpreta tři měsíce před ním. Potvrdili to i další lidé, kteří Anděly organizují. Žuchl mi kámen ze srdce a měl jsem pocit, že svět se zase točí normálně.
Pointa je v tom, že jsem si všiml, že přede mnou a Honzou Vedralem byl během tiskové konference mikrofon jednoho celoplošného rádia, který naši rozpravu jistojistě zachytil, protože natáčel všechno. My mluvili přímo do něj. Takže kdyby se kdesi na rozhlasových vlnách objevil můj panický vstup z tiskové konference k Andělům, věřte mi, že byl zbytečný. Prostě jsem na tu klauzuli ze Statutu Cen Anděl zapomněl.
Přikládám fotografii z tiskové konference. Ten pán vedle mě je Lešek Wronka, šéf Andělů a hudební skladatel. O mé panice v tuto chvíli zhola nic netušil.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)