Prostě zemře!

Čekám v sobotu večer v metru na soupravu, bylo to na stanici Anděl, mám ještě asi pět minut do příjezdu vlaku, a v tom zaslechnu slova: „Zítra prostě zemře.“
Ta věta mě zaujala, a tak jsem opustil svůj úkryt mezi dvěma pilíři a zahlédl ženu, která vzrušeně telefonovala. Slyšená věta byla součástí hovoru.
Nastražil jsem uši a poslouchal. Žena v tu chvíli přijímala reakci z telefonu, přitom jako by každou chvíli chtěla tomu, kdo byl na druhém konci spojení, skočit do řeči.
„Prostě zemře, s tím já nic neudělám a ani dělat nechci,“ namítla a mě zamrazilo.
Potom zase poslouchala, aby následně emotivně reagovala.
„A ty sis myslel, že to přežije. Prostě ne, nepřežije.“
Zase reakce druhé strany.
„Ne, zemře, a už nebude. A zemře zítra, nebudeme na to pořád čekat,“ namítala žena.
Další reakce kohosi vzdáleného.
„Ne, nic s tím neudělám. Zemře.“
Další reakce, tentokrát trochu delší. Žena se pak zastavila, zaujala útočný postoj a řekla: „Zemře zítra, jasně. Tak je to ve scénáři. Já to nechci točit ještě příští víkend.“
Spadl mi kámen ze srdce.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)