Reality show? Každý den a hezky natvrdo

Pamatujete si ještě na VyVolené a Big Brother? Šlo o první dvě reality show na vlnách zdejších televizních stanic. VyVolené vysílala Prima podle licence maďarské společnosti IKO, a v roce 2005, kdy se jí při startu podařilo o pár dnů předběhnout konkurenční Novu s Velkým bratrem, sedělo u přijímače každý večer kolem jednoho a půl milionu diváků. Finále, v němž vyhrál jakýsi Vladko Dobrovodský, jenž proslul tím, že své nálady měnil jako fusekle, viděly 2,2 miliony diváků.
Big Brother měl nižší sledovanost, protože přišel o pár dnů později a televizní diváci se mezitím stihli skamarádit s těmi z Primy. TV Nova koupila licenci od nizozemské společnosti Endemol a přihlížející si jako vítěze po sto dvanácti dnech vybrali jakéhosi Davida Šina, o němž se později psalo, že je na mizině.
Oba pořady byly postavené na tom, že lidé mohli z klidu svých domovů, u piva, sekané a s cigárem v ruce, prostřednictvím televizních kamer šmírovat pár exhibicionistů, kteří se rozhodli proslavit tím, že několik dnů svého života obětují pobytu v jednom domě s jinými pološílenci a bude na ně při tom moci čučet celý národ.
Bylo to zprvu zábavné, ale potom zoufale nudné. V dalších dílech sledovanost obou reality show padala tak, jak se kácí opilec pod počtem vylemtaných piv, pročež nepřekvapí, že nepřežily a dnes jsou, zřejmě nenávratně, minulostí.
Další pokusy zdejších televizních stanic uvést kloudnou reality show dopadly podobně. Nutno podotknout, že většina z nich byla opravdu pitomoučká. Naposledy pětidílný cyklus Zlatá mládež, kdy tvůrci z České televize vybrali pět rozmazlených fracků s vysokými příjmy i kapesným a poslali je do prostředí, ve kterém by se za normálních okolností zřejmě nikdy neocitli. Výsledek byl tristní: frackové se chovali tak, že je soudný televizní divák musel nenávidět. Jakmile však povadlo jeho rozčílení, byl nucen objektivně uznat, že v tak výstředním prostředí (například jatka či farma) by se zřejmě i on, soudný televizní divák, choval jako idiot.
Reality show v českých poměrech příliš nefungují. Tvůrci přesto vymýšlejí jejich nejrůznější prototypy, a může to skončit třeba tak, že veřejnoprávní televize nasadí program Dovolená v protektorátu a přinese jí to ostudu až v dalekém zahraničí, kdy například list The Telegraph napíše: „Program znehodnocuje vzpomínky lidí, kteří v těchto těžkých časech museli žít. Lidé vědí, co se tehdy stalo a jak zlé to bylo. Co udělají příště? Big Brother Auschwitz?“
Český nezájem o reality show je dán především jejich nepřirozeností. Tvůrci se snaží za každou cenu zprostředkovat cosi kontroverzního a vycházejí přitom z evidentně mylného dojmu, že televizní diváci baží po tom vidět, jak kdosi kohosi v jednom kuse uráží, jak se lidé perou, pomlouvají či souloží před kamerou s nočním viděním.
Těmto tvůrcům (je ale tvůrce ten, kdo vymýšlí nesmysly?), kteří to všechno konstruují především proto, aby za případnou reklamu, jež bude odvysílána mezi jednotlivými souložemi v reality show, získala jejich televizní stanice co nejvíce peněz, jsou osudy troubů před kamerou čítankově lhostejné. A možná proto jim nedochází, jak zbytečnou práci dělají.
Skutečná reality show je totiž všude kolem nás. Můžeme ji sledovat denně a bez ustání, v klidu, či neklidu. Proto nám za krátký čas logicky došlo, že ji nepotřebujeme vidět v televizi. Děje se nám navíc bez otravné reklamy a šotů sponzorů pořadu, a můžeme si vybrat, zda se na ní budeme aktivně podílet, nebo se jenom dívat, jak si s ní láme hlavu okolní svět. Tolik možností nám televizní tvůrci nedávají.
Reality show je naším každodenním údělem, ať chceme, nebo nechceme. Nehledejme proto za tím označením jenom to pejorativní. Reality show není pouze střelba teroristů do davu, vykolejený vlak s desítkami mrtvých, další prohra českých hokejistů nebo Kalouskovo blábolení o tom, jak zatočí s podvodníky, aniž by to za těch pětadvacet let povalování se ve vysoké politice byť jen zkusil. Reality show je i uspořádání malého festivalu na Náchodsku, jízda na kole Adršpachem, cesta do obecní knihovny v Martínkovicích nebo prostý nákup rohlíků v ušmudlaném marketu na severní straně obce. A její vyznění se často a rapidně mění. Někdy běží natvrdo a bolí, jindy hladí jako samet a voní.
Poslední má informace o ní je dvojsečná, tedy dobrá i špatná. Reality show trvá až do našeho posledního vydechnutí. Takže bude i letos. A nikdo se jí nevyhneme.

(Tato glosa vyšla v měsíčníku Náchodský swing v lednu 2016)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)