To jsou teda poměry!

Přivstat si takhle v úterý ráno, dokonce i s tím, že na vás čeká cesta do studeného Liberce, občas stojí zato. Jednak kvůli Liberci, protože tam žijí fajn lidé, také proto, že třeba stihnete kus přenosu z předávání cen Grammy a potěší vás, že spolukomentátorem je Honza Dědek, který na rozdíl od svého předchůdce Rejžka o současné hudbě něco ví, a také se můžete projet ranním metrem s těmi, kteří jsou nuceni jezdit do zaměstnání prvními soupravami v grafikonu dne.
Na stanici Černý most jela i obrýlená paní silnější figury, která nastoupila u Anděla (vše se děje v Praze). Sedla si na volnou sedačku, otevřela knihu, nasadila brýle a pustila se do čtení. Na další zastávce, Karlově náměstí, si na sedačku naproti ní sedl starší muž. Otevřel magazín Týden, dal nohy šejdrem, aby se ženy nedotýkal, a četl si.
Po chvíli mu do rozevřeného časopisu znenadání dopadla ženina kniha. Ta totiž usnula a zesláblé prsty román neudržely. Muž se trochu lekl a vyděšeně civěl na knihu, pak na klimbající ženu. Nebyl ale hned schopen ji probudit, a tak na ni jen koukal a vypadal vyděšeně. Po asi minutě ji nenápadně kopl do nohy, takže žena chvatně vyskočila, sebrala knihu a omluvila se.
Kdesi na Invalidovně se totéž opakovalo podruhé. Kniha zase padla na stránky rozevřeného časopisu a žena počala klimbat. Muž se choval stejně jako poprvé, zprvu nechápavě zíral a pak jemně kopl ženu do lýtka. Jenomže tentokrát se nic nestalo. Žena klimbala dál, jen se o trochu více předklonila.
Druhý mužův kop byl také neúspěšný, a tak zabral až třetí. Ten už ženu probudil, ale ona tentokrát nereagovala stejně jako poprvé. Hleděla na muže, jako by mu jeho pobídku k probuzení vyčítala, a kniha dál ležela v mužově klíně na jeho časopisu.
A za chvíli usnula znovu. Muž na ni tedy opakovaně zmateně hleděl a ze zoufalého úšklebku bylo velmi patrné, že by si rád dočetl článek o Olze Hepnarové. Měl ale smůlu. Když za chvíli do ženina lýtka opět citlivě kopl, nepochodil. Když to udělal podruhé a potřetí, nepochodil. A když ji, trochu silněji, nakopl počtvrté, převrhla se žena směrem dopředu a její tělo skončilo v mužově klíně na jeho časopisu a její knize. Samozřejmě k pobavené nás, ostatních cestujících.
Dramatičtější část výstupu ale byla před námi. Jakmile sklouzlo ženino tělo do mužova klína, už se nepohnulo. A to se muž snažil na ni mluvit, jemně do ní šťouchat, klepat ji na rameno – nic. Jak jsme se tak blížili do stanice Černý most, bylo z výrazu jeho tváře patrné, že přemítá o tom, jestli ta žena neskonala. Ostatně, já o tom přemýšlel také, a na mužův pohled jsem odpověděl jenom pokrčením rameny, už ale ne s pobaveným úsměvem.
Když se na konečné otevřely dveře a hlas z reproduktorů nás vyzval, abychom opustili soupravu, žena nečekaně, zato velmi energicky vstala. Zle se podívala na muže, mě i ostatní přihlížející, popadla svou knihu a ještě než zamířila k výstupu, pronesla do ticha ranní jízdy: „To jsou teda poměry.“
Muž byl tak v šoku, že málem odjel do depa.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)