Na žánrovkách haproval zvuk a já si domů odnesl Anděla

Ve středu večer se předávaly v pražském Lucerna Music Baru v přímém televizním přenosu na ČT art žánrové ceny Anděl. Po loňském fiasku, kdy se vlastně nepovedlo skoro nic (ale to je starý příběh a ve Výboru Akademie populární hudby jsme si vše vyříkali), bylo vlastně letos poměrně lehké akci vylepšit. Předesílám, že mám organizaci hlasování a svolávání účastníku na závěrečný ceremoniál už řadu let na starost.
Nominovaní z drtivé části dorazili. Nesmírně si toho vážím, protože pokud něco v posledních letech na žánrových Andělech opravdu funguje, tak je to vstřícnost nominovaných vůči své účasti na závěrečném večeru. Bývaly časy, kdy jsem musel některé zástupce hiphopové scény k účasti hodně přemlouvat. S těmi už ale dva tři roky není nejmenší problém. „Potížisty“ jsou dnes někteří pankáči, kteří nechtějí mít s cenami Anděl nic společného.
Letošní punkový vítěz, Dezinfekce, nedorazil a poslal místo sebe prohlášení, které bylo jasné a stručné. Doslova v něm stojí: „Jako kapela si vážíme ocenění kritiků, které nás samozřejmě těší, ale cena Anděl je něco, čeho nechceme být součástí a čemu se snažíme po celou dobu existence kapely vyhýbat. Z tohoto důvodu cenu Anděl nepřevezmeme. Kapela Dezinfekce.“ Toto rozhodnutí naprosto respektuji, jen jsem si říkal, že fotka z ceremoniálu předávání cen by mohla být k stáru pro muzikanty minimálně příjemná vzpomínka.
Jeden problém přímo na místě tu ale byl. Zvuk. V sále nebylo slyšet moderátora Libora Boučka (který svou roli jinak zvládl skvěle), což bývá při televizních přímých přenosech obvyklé. Ještě při zkoušce, která byla odpoledne, jsem na to upozorňoval, ale přes ujištění, že až přijdou do sálu lidé, bude hlas moderátora a oceněných hnán do reprobeden hlasitěji, k tomu nedošlo.
Rozčílilo to i Leška Wronku, šéfa Cen Anděl, který se snažil přímo na místě situaci vyřešit a běhal od jednoho zvukaře ke druhému. Vběhl dokonce i do přenosového vozu, což mládence z České televize zaskočilo a po skončení programu mi tvrdili, že se to nesmí. Marně jsem jim na oplátku tvrdil já, že když v sále nebylo slyšet, tak se Lešek Wronka zcela správně snažil napravit, co se dalo, a byl-li zvukaři v sále posílán od čerta k ďáblu, skončil v mozkovém trustu přenosu, tedy přenosovém voze. Kde jinde měl problém řešit?
Ono to ale souvisí s tím, že Českou televizi logicky zajímá to, aby udělala dobrý přímý přenos. Nás, kteří Anděly organizujeme, zase logicky zajímá to, aby byli ti v sále spokojeni a večer pro ně byl zážitkem. Když tedy Honza Kalina ze Sta zvířat zcela po právu razantně poukazoval na to, že neslyší to, co se děje na pódiu, byl hlasem těch, kvůli kterým se Ceny Anděl skutečně konají, a já se postavil na jeho stranu. Honzo, omlouvám se, že to nefungovalo dokonale.
S výsledky jsem spokojen (připojuji je níže). Vítězství skupiny Epydemye v kategorii Folk & country je pro mě dokonce osobní satisfakce, protože před rokem ji v jednom magazínu, po mé touze o ní napsat, smázli tamní klíčoví publicisté i vydavatel po nějakých čtyřiceti sekundách poslechu s tím, že je to sračka. Naštěstí ti, kteří si album poslechli, na to měli jiný názor. A je samozřejmě dobře, že o osudech kapel a muzikantů tak trochu rozhodují právě oni, kteří mají na jejich nahrávky čas a chuť. Bývaly doby, kdy to bylo naprosto přirozené. Pamatuju je.
Nakonec jsem si domů odnesl sošku anděla, tedy sošku vítěznou. Ona skupina Dezinfekce si sice pro cenu nepřijela (na její obranu třeba říct, že nevěděla předem, že zvítězí, protože to se snažím kapelám neprozrazovat), ale má na ni samozřejmě právo. Byl jsem tedy pověřen, abych se s ní spojil a Cenu Anděl jí předal či doručil. Nevím, jak to dopadne, na základě výše uvedeného dopisu si mohu myslet, že ji nebude chtít. V takovém případě bych si pohrával s myšlenkou se ceny zmocnit a postavit ji vedle jiných hudebních cenností do svého domácího archívu.
Ve skutečnosti to ale bude tak, že si Dezinfekce buď cenu odebere, anebo ji vrátím Lešku Wronkovi, který ji nechal vyrobit a je jejím majitelem do doby, než získá hlasováním majitele nového.
Mezi námi: jít v noci po Praze s cenou Anděl v dlaních je docela fajn. Měl jsem pocit, jako bych něco vyhrál. A umožnila mi to Dezinfekce, takže jí mockrát děkuju.

Výsledky žánrových cen Anděl

Alternativní hudba
Květy – Miláček slunce

Elektronická hudba
HRTL – Dataloss

Folk & country
Epydemye – Kotlina

Hard & heavy
Heaving Earth – Denouncing the Holy Throne

Hip-hop
Smack – Sick

Jazz & blues
Concept Art Orchestra – Prague Six

Punk & hard core
Dezinfekce – Interval jistot

Rock & pop
Support Lesbiens – K.I.D.

Ska & reggae
Urban Robot – Urban Robot

World music
Ponk – Postfolklor

Videoklip roku
Aneta Langerová – Tragédie u nás na vsi (režie: Olga Špátová)



Komentáře [ 2 ]

  • Dany Stejskal napsal:

    Dobry den, vsem kdo ctou blog Jardy Spulaka. Musim se jako zastupce nejmenovaneho magazinu Headliner ohradit: my jsme tu kapelu nesmazli Jardo, protoze by neumela hrat, ale posmivali jsme se jejimu nazvu o kterem si stale myslime, ze smesny je. To, ze si se urazil a pak o nich nic nenapsal je Tvuj, nikoli nas problem. Uz by si Jardo mel konecne prestat lhat a hlavne sobe. Kapele Epydemye preju samozrejme hodne uspechu.

    Dany Stejskal, vydavatel nejmenovaneho magazinu Headliner

  • admin napsal:

    Hoď kamenem do hejna hus a potrefená se ozve. Ano, bylo to v magazínu Headliner, ano, Epydemye byla označena za kapelu, o které Headliner nebude psát, protože se pomazanému vedení nelíbí (na to mu stačilo asi čtyřicet vteřin poslechu písně Skočil jsem do tmy z Bandzonu), a ano, vydavatel Stejskal si nepřekvapivě vymýšlí. Asi si myslí, že bych článek o kapele, které věřím, jen tak pustil, kdybych cítil šanci ho prosadit. Zoufalá neznalost mé profese. Mimochodem, té taškařice se tehdy zúčastnili i tací, kteří později způsob přístupu vedení v dané situaci odsoudili. Oč férovější by bylo tehdy říct či nyní napsat: „Hele, Špuláku, je to můj časopis, tak si tam můžu dávat, co chci.“ Ani bych necekl.

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)