Čtyři hodiny, které otřásly mým světem

Ve středu jsem seděl pět minut před desátou hodinou dopolední v čekárně u lékaře a čekal na rutinní prohlídku. Kupodivu jsem se na ni docela těšil, a tak mi pět minut do desáté, tedy času, na který jsem byl objednaný, uběhlo jako voda.
V deset hodin ale bylo v čekárně přede mnou ještě osm pacientů a všichni evidentně mířili do stejné ordinace. Bylo mi to divné, ale upokojil jsem se a do čtvrt na jedenáct si četl. V půl jedenácté bylo kromě mě v čekárně přede mnou pět pacientů, lékař se zjevně nehodlal co do pružnosti svého výkonu přetrhnout, a já se začal cítit nekomfortně. Ve tři čtvrtě na jedenáct mi došla trpělivost (přede mnou byli ještě tři pacienti) a rozhodl jsem se, že spustím povyk. Měl jsem totiž pocit, a jistě oprávněný, že byl-li jsem objednán na desátou hodinu, není správné nechat mě pobývat v čekárně ještě pětačtyřicet minut poté.
Rychle jsem si v hlavě připravil akční scénář. Podle něho jsem měl ťukotem na dveře vylákat z ordinace sestru, zvýšeným hlasem si nechat přivolat lékaře a pak jim oběma řádně vyčinit, samozřejmě před zraky pacientů, kteří přišli po mně.
Chvíli před naplněním plánu jsem se ještě rozhodl ve svém notesu zkontrolovat svůj denní program. Na stránce s datem dne se vedle dalších schůzek usmívala poznámka: 14.00 – lékař.
Sakra. Přišel jsem o čtyři hodiny dříve.
Zpanikařil jsem, a namísto toho, abych posečkal, až na mě přijde řada, odcupital jsem pokorně z ordinace do prostého světa. Zpátky jsem se vrátil deset minut před čtrnáctou hodinou. A přesně ve 14.03 hod. jsem šel na řadu. Na setru i lékaře jsem se po celou dobu vyšetření mile usmíval. Když se mě pak doktor zeptal, jestli pociťuju nějaké potíže, odvětil jsem, že vlastně ne, ačkoliv se mi občas stane, že přijdu na místo schůzky o čtyři hodiny dříve. Zavrtěl hlavou a řekl: „To je zvláštní.“ A sestra podotkla: „To víte, pane Špuláku, nejste už nejmladší.“
V tu chvíli vypadla z mého soukromého Top 100 nejoblíbenějších lidí. Navíc jsem večer na koncertu Xindla X, UDG a Voxela v Lucerna Music Baru měl pocit, že je mi mnohem méně, než kolik si ta sestra dovolila myslet.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)