Claptonovo blues doputovalo k nudě

Britský kytarista, skladatel i zpěvák Eric Clapton je hvězda, o tom není pochyb. Vzpomeňme na jeho léta s Yardbirds, Mayallem, Cream, Blind Faith, stejně tak na rané sólové kroky. Nahrál a zahrál krásné kompozice. V posledních letech se ale noří do přehrávání coververzí.
Nejinak je to na novém albu I Still Do, které vyšlo v pátek. Clapton pro ně jednu písničku napsal a na další se podílel. Zbytek tvoří coververze skladeb JJ Calea, Boba Dylana, Roberta Johnsona a další. Co je platné, že si do role producenta přizval Glyna Johnse, se kterým vytvořil svou nejslavnější sólovou desku Slowhand (1977). Tenkrát měl ještě chuť skládat a vymýšlet.
A tak si Clapton většinou hraje s motivy, které vymysleli jiní, pokouší se při tom o lehkost a přirozenost, nicméně v zásadě vytváří nudu. Pravda, těm, kteří mají rádi blues, album bohatě postačí. Jenže Clapton podobných nahrál již několik.
Blues má své formální omezení a jeho je možné milovat za to, že je v něm čistý a upřímný. Většina jeho nových písniček jsou ale jen znovu použité inspirace. I přesto, že profesionálně jsou hudební výkony, aranže, nálada skladeb a vlastně i zpěvy na albu v pořádku.

Eric Clapton: I Still Do
Universal Music, 54:16
Hodnocení: 50 %

(Tato recenze vyšla v deníku právo 26. května 2016)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)