Satisfakce jménem Gunčíková

Před malou chvílí dozpívala písničku I Stand ve finále soutěže Eurovision Song Contest Gabriela Gunčíková. Pravda, není to skladba českých autorů, takže to české finále není stoprocentní, ale je to skladba, díky které se česká zpěvačka vůbec poprvé dostala mezi posledních šestadvacet soutěžících na jednašedesát let existující akci. Zdá se to skoro neuvěřitelné, ale je to tak.
Byl jsem mezi těmi, kteří písničku, jež bude Českou republiku na soutěži reprezentovat, vybírali. Měl jsem jiného favorita. S ohledem na to, jaké typy písní na uvedené soutěži uspívají, mi tato připadla příliš prvoplánová. Globalizace je ale mocná, zahraniční autoři ve skladbě vystihli atributy, které přispěly k tomu, že ta pecka z českého pohledu obstála. Bez diskuze, šla přece do finále. Teď je už úplně jedno, kolikátá tam skončí. Letošní Eurovize je pro českou pop music první výraznou satisfakcí. Napovídá, že u toho klidně můžeme být, a to je skvělé.
V roce 2013 jsem dělal s Gabrielou Gunčíkovou rozhovor. Měla těžké období, věci nešly tak, jak by si představovala. Byla rozčarována tím, jak se u nás dělá soutěž SuperStar, ve které skončila druhá, a dokonce mi řekla, že jednou přemýšlela o tom, že by zpívala mimo šoubyznys. Vyprávěla mi ale také, kterak pracuje na tom, aby uspěla mimo Českou republiku. Její plán a vize byly jasné a smysluplné.
Měl jsem tenkrát pocit, že by se jí to mohlo podařit, protože jsem za jejími slovy cítil obrovskou vůli. Myslel jsem si ale, že to potrvá nejméně pět let. V tom mi Gabriela vyrazila dech, protože už v roce 2014 začala jezdit po světě jako členka slavných Trans-Siberian Orchestra.
Tahle dvaadvacetiletá holka prostě uspěla. Klobouk dolů, mám z toho radost.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)