Jak Asiat „přemlaskl“ Davida

Při své práci hudebního novináře používám diktafon. Je to takový ten dnes již poměrně malý elektronický přistroj, který při rozhovoru podstrčíte zpovídanému pod nos, a on nahraje všechno, co zpovídaný napovídal. Samozřejmě pokud ho nezapomenete zapnout.
Můj diktafon vyrobila před dobře deseti lety nizozemská společnost Philips. Již třikrát jsem ho v posledních letech chtěl definitivně odložit, ale vždy jsem jej vzal na milost. I proto, že nejsem výrazný technický typ a zvykat si na nový přístroj, učit se jej ovládat a přijmout ho jako součást svého života mi přišlo příliš složité a málo vzrušující.
Nepovažuji svůj diktafon Philips za extra kvalitní, nicméně svou práci udělá docela spolehlivě a jak ho znám, disponuje i řadou funkcí, které by mi z práce s ním udělaly potěšení, ale nemají tu šanci, neboť o nich nevím. Ten můj diktafon umí nicméně zatraceně dobře nahrávat věci, které nechcete. Mívám dokonce pocit, že byl určen pro agenty tajných služeb a Philips jej omylem uvedl do prodeje.
Před asi dvěma lety mi do rozhovoru s nějakou hudební hvězdou krajského formátu vehrál i rozmluvu dvou chlapíků za plentou stanu, v němž se ten můj rozhovor odehrával. Bavili se o tom, jak se nekalým způsobem doberou peněz, které jim nepatří. Dozvěděl jsem se, že si vezmou na pomoc nějakého Lexu, a když nebude chtít, už si u nich v partě nevrzne. Tenkrát jsem rozhovoru těch dvou nepřikládal velkou váhu, a pokud se nepletu, žádná velká loupež, jejíž scénář by se podobal tomu, který jsem měl nahraný, se v následujícím čase nekonala.
Konalo se ale před třemi týdny setkání s pořadatelem festivalů Davidem Gaydečkou. V hospodě v centru metropole. Vedle ke stolu přinesli dvojici Asiatů nějaké to těžké a vpravdě nezdravé české jídlo, načež se ukázalo, že to na východě asi mají skutečně tak, že mlaskání u jídla je dokladem toho, že Asiatovi chutná. V té restaurace bohužel Asiatovi česká mináž chutnala tak, že přemlaskával i to, co řekl Gaydečka. A můj diktafon Philips, pravděpodobně původně určený agentům tajných služeb, se při své technické hlouposti zaměřil především na Asiatovy nechutné výlevy. Marně jsem na něho přímo v té restauraci hleděl zle. Asiat mlaskal jako pološílený a Philips natáčel jako o život. Když jsem později z diktafonu rozhovor s Gaydečkou přepisoval, všechno jsem si vyslechl znovu. Mlaskot Asiata byl slyšet jako tehdy, v přímém přenosu.
Inu, vyměním nejspíš diktafon. Snad se na mě tentokrát dostane takový, který nešpehuje, nezjišťuje, kdo a kde co ukradne, a nenahrává Asiaty mlaskající v síle několika set decibelů a ještě na celé kolo.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)