Paul Simon jako obvykle

Své nové album chystal americký zpěvák Paul Simon více než pět let. Člen legendárního dua Simon & Garfunkel se zřejmě nechal motivovat slovy svého přítele, hudebníka Philipa Glasse, jenž mu před časem řekl, že má-li někdo napsat a nahrát písničky ve stylu Paula Simona, pak jedině Paul Simon.
A tak každý Simonův fanoušek bude z nového alba potěšený. Ten, kdo od něho ale čekal úkrok stranou, zásadní experiment nebo přerod, bude zklamán. Nenaplněným očekávání samozřejmě. Hudebně, filozoficky a stylově je nová kolekce Stranger To Stranger ilustrací Simonova uměleckého rozmachu.
Zní, jako by byla nahrána v osmdesátých letech. Po zvukové stránce je čistá a bezelstná, po stránce hudební evokuje Simonův sólový majstrštyk Graceland z roku 1986. Tentokrát jen nedisponoval tolika výraznými nápady, aby nemusel beztak poměrně krátkou desku vyplňovat trochu plochými a nefunkčními instrumentálními a zvukovými pasážemi.
Písnička The Werewolf je výlet do osmdesátých let se vším všudy, v Cool Papa Bell jsou slyšet Simonovy oblíbené africké rytmy a nádech world music vůbec, rytmicky důrazná je Street Angel, stylově svobodná zase Wristband.
Strangers To Strangers není deska, která vstoupí do historie. Je nicméně solidním dílem muže, který má svůj rukopis a drží se ho.

Paul Simon: Stranger To Stranger
Universal Music, 37:15
Hodnocení: 70 %

(Tato recenze vyšla 7. června 2016 v deníku Právo)

 



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)