Porazili jsme Anglii!! Tedy proč vlastně fandím Islandu

Před pár dny jsem se přiznal, že jsem na mistrovství Evropy v kopané začal fandit Islandu. Ne že bych neměl co na práci, ale hluboce se mi znenadání v hlavě rozezněla zimní sonáta, kterou jsem tam loni v létě prožil, a uvědomil jsem si, že ten národ, který čítá 330 tisíc lidí a holky tam jsou hezčí než u nás, si úspěch zaslouží. Navíc se ukázalo, že kdesi v hloubi mého já velmi pravděpodobně vzdychá Islanďan. Anebo troll, anebo skřet.
Včera večer jsme my, Islanďané, přehráli Anglii. Skoro bych řekl levou zadní. V noci jsem pak přemýšlel o tom, co se to vlastně stalo, že jsem začal fandit cizí zemi, držel jí během utkání poctivě palce a v okamžiku závěrečného hvizdu rozhodčího značícího její vítězství nechal ze svých očí vytrysknout slzy dojetí.
Srovnal jsem si islandský národní tým s naším a vyšlo mi, že je to – ehm – nesrovnatelné. Islandu fandím proto, že ti kluci v mužstvu hrají na doraz, flusají krev a nebojí se silného soupeře. České reprezentaci nefandím proto, že ti hoši hrají na čtvrt plynu, flusají tak maximálně z frajeřiny nebo je to zlozvyk Bořka Dočkala a na silného soupeře jdou s obrannou taktikou. Navíc se mi příčí fandit mužstvu, ve kterém největší životní kousek jakýchsi Lafaty a Limberského je simulované padnutí v pokutovém území soupeře v pitomé české lize, v němž hraje fotbalista Rosický, který si během reprezentačního období dopřával s dalšími frajírky prostitutky na hotelovém pokoji a z nepochopitelných důvodů se stane tahounem mužstva, byť je většinu času zraněný, a jehož trenér Vrba, místo aby práskl do stolu a jasně deklaroval, že to příště bude lepší, jedná s nějakým ruským klubem o tom, že by se v něm za dobré peníze schoval, protože mu je v Čechách z té kritiky úzko a nestačí na ni ani jeho arogance.
Takže tak.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)