Na Rihanně: přímo do očí, výstřely a lebkou do palce

Bývají koncerty, kdy se nestane zhola nic, dokonce ani na pódiu. Bývají ale i takové, kdy se toho v malém časovém prostoru přihodí tolik, až se tomu nechce věřit. Jedním z nich pro mě byl úterní koncert zpěvačky Rihanny z Barbadosu v pražské O2 areně.
Na začátku přišel šok. Rihanna totiž začínala na malém pódiu nad hlavami zvukařů, a tak když pět minut před začátkem ten prostor zaplnila masa, připomínající právě to pódium, zajásal jsem v očekávání zážitku. Připojil jsem se k ostatním dívkám a chlapcům a ve vytvořeném koridoru jsem čekal, až se objeví Rihanna. Na koncert totiž přišla prostorem pro vstup na plochu do haly.
Za chvíli se kolem mě proploužila drobná postava ve světlém pláštíku, který ze všeho nejvíce připomínal svěrací kazajku, a já intuitivně i podle jekotu dívek a chlapců poznal, že je to hvězda večera. A připouštím, že když pak kousek ode mě sundala kapuci, běhal mi trochu mráz po zádech. Přece jenom je to slavnější figura než Honza Mrcas ze Zadní Řitky, kterého znám už drahně let a jeho největším životním úspěchem je neúspěšný pokus o sestrojení vzducholodi.
Když začal koncert, překvapilo mě, kolikrát měla Rihanna potřebu dotknout se svého rozkroku. Napadlo mě, že při jejích vystoupeních dostane tohle místo pořádně zabrat, jak ho tak průběžně mačká a mačká. Za pár desítek minut mě ale z těchto úvah vyrušila známá, která se stoupla přede mě a důvěrně mi prozradila, že ji koncert – cituji – sere a jde domů. Upřímně řečeno, v té chvíli jsem měl podobný pocit. Odejít jsem ale nemohl.
Po chvíli se vedle mě objevili dva hošani, kteří se rozhodli, že budou tančit lépe než Rihannini černoušci na pódiu. Nevím sice, proč si k tomu jako pódium vybrali zrovna prostor vedle mě, ale budiž. Byl jsem následně svědkem kreací, které mě ohromovaly. Ze všeho nejvíce připomínaly amok spojený s důsledky neléčené křivice. Navíc se oba při tanečních figurách tvářili nezávazně imbecilně, čímž se na dosah přiblížili profesionálním tanečníkům.
A najednou se ozvaly výstřely. Pamětliv událostí ve Francii a Německu, přikrčil jsem se a očekával kulku do zad. Ty výstřely totiž zněly přímo od vchodu do haly, tedy za mnou. Když rána nepřicházela, otočil jsem se a pohlédl pravdě do očí. Člen ochranky zřejmě dostal příkaz zlikvidovat všechny ty červené balónky, které Rihannin tým předtím pustil mezi lidi, zřejmě aby si dvacetiminutové čekání na hvězdu smysluplně ukrátili. Ano, dívky a chlapci si pinkali jako o život. Když ale vešla Rihanna ve svěrací kazajce na pódium, v této činnosti ustali. Ty výstřely nebyly výstřely, ale rány, které vydávaly likvidované balónky poté, co na ně chlapík z ochranky nemilosrdně stoupal svou obuví a s vášní je drtil.
Zaradoval jsem se, že se nestřílí, ale v tu chvíli jsem ucítil prudkou bolest v palci u nohy. Jeden z přičinlivých tanečníků sebou právě říznul o zem a hlavou praštil do mého palce. Bylo by mi to asi jedno, kdybych před několika týdny netrpěl pocitem, že mi zarůstá nehet, protože ta bolest byla nesnesitelná. Podstoupil jsem samoléčbu, už to skoro bylo vyřešené, ale v úterý večer na Rihanně mi hošan svou pitomou kreací a potažmo hlavou bolest opět probudil a přivodil.
Koncert Rihanny se nakonec trochu zlepšil. Já ale odcházel s pocitem, že amatérští tanečníci by neměli tančit na koncertech, na nichž pracuju, a balónky by měli na stejných akcích zakázat.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)