Vřískot na Colours

Myslím, že jsem to už někdy na své stránky psal, ale pro pořádek.: Colours of Ostrava je nejlepší festival v téhle zemi. Po všech stránkách. Je programově nejzajímavější a nejvšestrannější, prostorově nejvýraznější, jezdí na něj hudebně i kulturně poučení lidé a narazit na někoho hodně opilého se rovná malému zázraku. Připomínám, že jsem téměř abstinent, takže téma opilců na festivalech soukromě dost řeším.
Letos jsem na Colours poprvé navštívil V.I.P. zónu, což obvykle nedělám, protože se tam zdržují lidé, kteří vlastně k festivalu spíš nepatří. Byl jsem se tam jen schovat před deštěm a těch pár okamžiků ukázalo, že na ostravské akci je každý, kdo v hudební branži něco znamená, a každý, kdo se cítí být – ať už právem, či neprávem – důležitý. Ucítil jsem tam i vepřové, ale to se stává.
Na Colours of Ostrava jsem porušil nepsaný zákon. V sobotu velmi intenzivně pršelo. V minulých letech si přitom pořadatelé dávali záležet na tom, aby návštěvníky poučili, že na festival nepatří deštníky. Byli v tom úspěšní, za onoho sobotního deště jich nad hlavami diváků bylo tak málo, že by je našinec napočítal na prstech jedné ruky. A napočítal by i můj deštník, protože já mezi těmi deštníkáři byl. Mít ho totiž nad hlavou mi přišlo v tu chvíli jako nejlepší řešení pro můj počítač i mé ďábelsky řídké vlasy. Ale bylo to proti „dohodě“, takže se omlouvám.
Při svém pobytu na Colours of Ostrava bydlím v garsonce u kamaráda Libora. Mám ji sám pro sebe, což je opravdu luxusní a ctím se kvůli tomu občas jako V.I.P. figurka. Jenomže tu byla ta věc s počasím, a tak jsem v sobotu, kdy pršelo a já kráčel po skončení programu nocí do svého sucha, měl chuť vzít s sebou všechny ty lidi z promočených stanových městeček. Byť je to jenom garsonka s kuchyňkou.
Ve vedlejším bytě bydlí starší paní, která je hlučná. Když hovoří, a bývá na to obvykle úplně sama, řve v takových zvláštních kadencích. Jako by jeden střílel ze samopalu, jenom místo nábojů ze zbraně létala slova. V předešlých letech paní komunikovala (ať už sama se sebou, nebo se svými příbuznými, kteří ji navštěvují) pouze přes den. Letos mě překvapila, když leckdy vřískala i v noci.
A tak bylo dobře, že jsem ty promočené lidi ze stanových městeček do svého sucha nevzal. Nevyspali by se a ještě by je z toho vřískotu odvedle možná bolela hlava. Jinak je ale ta garsonka úžasná, a paní nevříská pořád.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)