O drogách i tunelu. S Jožo Rážem

Pokaždé když dělám rozhovor se skupinou Elán, jsem trochu nervózní. Je to dáno tím, že jsme se setkali už mnohokrát a ne vždy jsem si byl jist, že v následující minutě budu vědět, jakou otázku položím. Pro novináře je takové vědomí frustrující.
Minulý týden jsem se tedy, abych nervozitu porazil v předstihu, rozhodl absolvovat rozhovor s touto slovenskou kapelou na téma vztahů mezi třemi protagonisty, tedy Jožo Rážem, Jánem Balážem a Vašo Patejdlem. Neskromně mohu říct, že to byl dobrý nápad, protože jsme se dostali k tématům, na která jsem předtím nepomyslel. Zjistil jsem například, že žal po starých společenských časech není jenom u Joža Ráže, jak bylo víceméně dosud prezentováno, ale u všech tří. Samozřejmě to respektuju, stejně jako jejich novou písničku Z tričiek zúri Che Guevara, v níž je vše naprosto patrné.
Jožo Ráž v rozhovoru přiznal, že věří na všechny ty tunely, kterými člověk proletí, když umírá. Po jeho motocyklové nehodě v roce 1999 se ale prý nic takového nekonalo. Všude byla tma, žádný tunel, žádné světlo na konci.
A také vyprávěl o tom, jak coby studovaný psycholog v rámci své praxe vyzkoušel všechny drogy. Nedoporučuje je, ale kdyby se ho prý zeptali, která je nejlepší, ukáže na kokain. Dá se na něm dělat sedm dnů v kuse a pořád to jde. Jakmile ale účinek pomine, je potřeba těch dalších sedm dnů spát.
Elán mám rád, a na ten rozhovor jsem docela pyšný. Vyšel v deníku Právo dnes, ve čtvrtek 15. září.



Komentáře [ 1 ]

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)