Youtuberství je olympiáda zmaru, trapas a špatný vkus jako slabikářové heslo

Zatímco alespoň trochu seriózní média si vybírají, kdo je bude navenek reprezentovat, a každá kloudná firma či společnost myslí na to, aby ji před ostatními zastupoval někdo slušný, důstojný a dobrý, existují společnosti a dokonce celé sektory, ve kterých se nic takového neděje. Jedním z nich je úřad českého prezidenta, potažmo prezidentské volby, v nichž si lid vybral jako svého pantátu jakéhosi Zemana a zadělal si na to, že tahle země bude pokaždé, když tento žalostný nepolitik otevře pusu, vystavena pochybovačným reakcím, přimhuřování očí, v horším případě smíchu. Jediným vysvětlením, proč se tak stalo, je pro mě úvaha, že v minulém životě byla Zemanova duše moc hodná a teď dělá prostřednictvím tělesné schránky práci, která jí sice nejde, ale je v ní úspěšná. Je to taková odměna za to, že nezlobila. (Mimochodem mě napadá, že kolem mě je takhle odměněných duší převaha.)
Další oblastí, v níž se prezentují svého druhu negramoti, je prostor pojmenovaný youtube. Disciplíně, kterou mám na mysli, se říká youtuberství a jde v ní o to, že nejrůznější lidé natočí na kameru či mobilní telefon příspěvek, o kterém si z nějakého důvodu myslí, že by ho měli vidět všichni lidé na světě, a zavěsí ho na službu youtube, kde je – žel bohu – pro celý svět k dispozici.
Mám bohužel pocit, že ti, kteří si říkají youtubeři, jsou, až na pár opravdu velevzácných výjimek, v drtivé míře politováníhodní troubové, kterým chybí sebereflexe, téma, soudnost, slovní zásoba, osobitost, charisma a vlastně vše, co by ten, kdo se chce prezentovat ve veřejném prostoru a ještě v něm cosi sdělovat, měl mít.
V posledních měsících jsem si v náporu touhy fenomén youtuberství pochopit pustil desítky, možná stovky videí s těmi zoufalci. Podotýkám, že jsem se ani jednou nezasmál, a to se směju rád. Bylo mi naopak trapno, smutno a nabyl jsem neodbytného přesvědčení, že youtuberství jsou závody ve zbytečnosti a zmaru, přehlídka nesoudnosti a tuposti, prostě trapas doby.
Jedna youtuberská slepička komentovala nějakou glosu z novin slovy: „Tak to já bych teda nemohla…“, jiná si naplácala na ksicht kekel a hihňala se tomu, třetí měla na hlavě komedii, kterou prezentovala jako módní výkřik, jež sama vymyslela (ufff), další šla po městě a měla při tom idiotské kecy bez hlavy a paty. Jistý chlapec zase popíjel před kamerou pivo a to, co chtěl říct (že limonády s kuličkami jsou srágora) ze sebe potil pětačtyřicet minut a stejně to nevypotil pořádně. Do toho kolem něho plachtila bytost opačného pohlaví, která by mu odkývala i pokyn k zahájení světové války, jak usilovně souhlasila se vším, co nezakuklený alkoholik pravil.
Youtuberství je definitivně prázdné, přesto má řadu příznivců. Pod videi jsou na službě youtube vysoká čísla o zhlédnutích a jednomu zůstává rozum stát, kolikrát si někdo tu hloupost přehrál. Myslím si ale, že to ve skutečnosti bude jako se špatnými filmy. Nalákáni klamavou reklamou (která vám pokrytecky neřekne, že film je sračka) zajdete do kina a zaplatíte za lístek. Stanete se v tu chvíli číslem v závodech o co nejvyšší počet diváků, a to, že jste odešli v půlce filmu domů, protože se vám dílo ani trochu nelíbilo, už nikoho nezajímá.
Pevně věřím, že z těch statisíců zhlédnutí, které mají příspěvky youtuberů, jsou statisíce těch, které nebyly viděny až do konce, protože divák zjistil, že skutečně jenom ztrácí čas.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)