Dovolená. Na lodi i ve vězení

Minulé pondělí jsem si dopřál poprvé v letošním roce dovolenou. Potřeboval jsem ji, kdybych do ní nešel, asi bych v následujících týdnech chodil pozadu. Chci tím říct, že jsem byl psychicky docela unavený.
Pár dnů jsem strávil na lodi. S přáteli a rád. Opravdu jsem si odpočinul, v Hluboké nad Vltavou se dobře najedl, a nebýt toho, že jsem při řízení lodi nechtěně vrazil do mostní konstrukce a členy posádky trochu potloukl (ten rozbitý talíř mě mrzí také), měl bych z ní mimořádně dobrý pocit. Takhle byl „jen“ moc dobrý.
V pátek jsem vyměnil prostředí. Kámoši z kapely Imodium hráli ve vězení v Plzni na Borech a vzali mě s sebou. Prošel jsem bezpečnostním rámem, bez opasku u kalhot, a ocitl se na dvoře věznice, ve které komunisti v roce 1949 popravili Heliodora Píku a ve které před revolucí seděl i Václav Havel. Ujal se nás kaplan Blažej, skvělý chlap. Samozřejmě jsme ho nabádali k tomu, aby vyprávěl. Řekl nám tedy například, že na Borech seděl maník, který se pohádal se svou ženou a ve vzteku popadl jejich dítě a upekl ho v troubě. Pocítil jsem v tu chvíli takovou tu energii mstitele, takže jsem záhy koukal hodit ji za hlavu, protože přece jenom jsme byli ve vězení a tam není nikdo náhodou.
Zaujalo mě, jak dobrý systém na Borech mají. Chrání tam slabé vězně a naopak střeží ty agresivní tak, aby se k nim nedostali ti druzí a nedošlo k blamáži. Nakonec nám ukázali sklepní samotky, kde se u mě dostavila deprese. Dvě betonové postele a turecký záchod v nich byly, jinak nic.
Imodium odehrálo zajímavý koncert pro devadesát odsouzených a já byl pořád na dovolené. Nezapomněl jsem kapelu pozdravovat od Radima Hladíka, který čeká na transplantaci plic, takže je doma, dělá desku pro Jardoslava Hutku, nekoncertuje a šetří se, protože ho sužuje fibróza plic. Udělali jsme spolu rozhovor, vyjde v pondělním Právu. Musíme mu ale především všichni držet palce, tak jako tisíce fanoušků, kteří mu posílají energii vzduchem a dávali mu ji i na koncertech, dokud s Blue Effektem do 14. září hrál.
V sobotu večer jsem se vypravil na koncert Tomáše Kluse do Hradce Králové. Den předtím se v Havlíčkově Brodu vrátil na pódia po 368 dnech. V Hradci měl znamenitý set, opravdu skvěle jsem se bavil a marně jsem hledal něco, co bych mohl v recenzi zkritizovat. Navíc mě Tomáš dostal tím, jak během vystoupení hovořil slovensky. Vrcholem toho byl okamžik, kdy svou skladbu Nezapomínej na mě ve zlém přeložil do slovenštiny jako Nezabúdaj na mňa v čudnom. Je to překladatelská bota, ale zároveň slovní spojení, které mě bavilo ještě v neděli ráno.
Ať žije dovolená. Pořád ji mám.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)