Na Českém slavíkovi? Zlomyslnost Kabátu, bouchání dveřmi i noční obnažení

Na první pohled to vypadá, že se letos při předávání cen Český slavík tak moc nedělo. Vyhráli Bílá, Gott a Kabát, takže co? Přímo na místě se toho ale stihlo za více než dvě hodiny, které anketa na pódiu Hudebního divadla Karlín dostala, stát docela dost. I mimo záběry kamer.
Už na začátku si skupina Kabát dovolila malinkou provokaci. Nevím, jestli v tom byl záměr, ale na startu programu zpívala písničku Myslivecký ples ze svého nového alba. V takové té mezihře Pepa Vojtek napodobuje hlas uvaděče moravské venkovské zábavy a praví: „Tož, já vás vítám na tom našom výročnom mysliveckom plese. Změna programu: Kryštofy nedorazili, ale máme tu Kabáty.“ A bylo to tak. Kryštof nedorazili a vyhrál Kabát.
Pobavil mě Tomáš Klus, který ve své čistotě a otevřenosti tři hodiny před zahájením ceremoniálu na svých facebookových stránkách oznámil, že jim nikdo z pořadatelů nevolal kvůli zdravici, což znamená, že nebudou v první trojici. V Karlíně jsem pak večer asi ze tří míst zaslechl, že to letos Klus na stupně vítězů nedotáhl, což (nevěda o tom, že to propálil on sám) mi trochu zavánělo únikem výsledků jinou než oficiální cestou a už už jsem se chystal na pěknou reportáž.
Když si šel na pódium Tomáš Ortel pro druhé místo v kategorii Zpěvák roku, začalo se v sále pískat. Všiml jsem si, že vlevo pod pódiem byl nejagilnější Radoslav „Gipsy“ Banga. Po chvíli se svou manželkou ze sálu odešli a ještě cestou ven se snažili lidem vysvětlit, že symboly, které Ortel nosí letos na košili a loni na krku, odkazují k symbolům nacismu. Kromě něho se zvedli a odkráčeli i další lidé: mimo jiné Iva Pazderková, Honza Tuna, Pekař s manažerem či manažer Filip Šmíd. Dvakrát za sebou pořádně nahlas křápli dveřmi. Ortel to z pódia nekomentoval.
Po vystoupení Mariky Gombitové a Mira Žbirky se na pódium zcela spontánně prodrala Lucie Bílá, aniž by jí tam v tu chvíli kdokoli zval. Rozhodla se věnovat Gombitové svého devatenáctého Slavíka, kterého předtím získala, a vyrazila svůj plán vykonat. V tom Lucii, mimochodem, naprosto poznávám, přesně taková je. Aby však bylo jasno, Marice dala zlatavou plaketu, ne tu skleněnou sošku, která je cenou hlavní. Plaketu letos všichni ocenění dostali v červené krabičce. Přesto to bylo sympatické gesto.
A propos, Pepa Vojtek mi po ceremoniálu říkal, že toho jednoho velkého Slavíka, kterého celá kapela letos již pojedenácté dostala, si každý rok rozdělují systémem „každý rok jiný člen a pořád dokola“. Pobavil mě, když vzpomínal, jak si prý Milan Špalek v minulosti postěžoval, že má jenom jednoho, zatímco ostatní mají Slavíky dva. No a tak toho čerstvého dostal on. Inu, spravedlnost nade vše.
Na mejdanu po skončení přenosu se spíše klábosilo, než nějak zásadně oslavovalo. O vzrušení se až dobu po půlnoci postaral jeden ze členů kapely Mirai, který se obnažil do spodního prádla a pobíhal po foyeru divadla. Vpředu a vzadu na hrudi měl cosi napsané, ale nepřečetl jsem, co to bylo. Thom Artway si tipnul, že by to mohla být reklama na nový singl. Ano, klidně mohla.
No, tak přece to nakonec byl mejdan hudebníků.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)