Česká scéna v roce 2016? Úspěch Gunčíkové, nástup písničkářů a také angličtiny

Po mnoha letech lze o české hudební scéně konečně napsat, že ukončila stagnaci a přešla k mírnému vzestupu. Zatímco v poslední době nebyla možnost poukazovat na zajímavé nové kapely a zpěváky, v letošním roce došlo k několika událostem, které signalizují, že se tuzemská scéna populární hudby ozdravuje.
Prvním výrazným náznakem té skutečnosti byl historický květnový úspěch zpěvačky Gabriely Gunčíkové na mezinárodní písničkové soutěži Eurovision Song Contest 2016 ve Stockholmu. Jako vůbec první zpěvák reprezentující Českou republiku prošla sítem prvního kola a dostala se do druhého, tedy do finále. A to, prosím, byla vybrána jako náhradnice, neboť zpěvačka Dasha, která měla původně soutěžit, byla těhotná a rozhodla se raději do Švédska necestovat.
Gunčíkové soutěžní písnička se jmenuje I Stand, a přestože ve finále skončila předposlední a doma se následně hitem nestala, ukázalo se, že ne všechno v české pop-music je k zahození.
Gunčíkové úspěch nejspíš nebyl náhodný i díky tomu, že tato zpěvačka v posledních letech působí v zahraničí a nesporně tam nabírá zkušenosti, které by jí pobyt pouze na tuzemských pódiích nenabídl. Osobně si myslím, že se sotva stane, že někdo z českých luhů a hájů uspěje na anglo-americké hudební scéně ve světovém či evropském měřítku (na to je naše hudba málo původní a zajímavá), nicméně těžit ze zkušenosti tamních umělců i lidí v hudební branži je neskonale přínosné a lze to pak aplikovat v menších rozměrech doma či v Evropě. Úspěch Gunčíkové je toho dobrým dokladem.
Rad a praxe z vyspělého světa využila i zpěvačka Lenny. Tři roky studovala hudbu v Londýně a naučila se tam dělat věci na sto a více procent. V tomto duchu nachystala a na jaře vydala debutové album Hearts, které uspělo singlem Hell.o a posléze i na koncertních pódiích.
Její podzimní turné bylo celé vyprodané a nikomu nevadilo, že Lenny zpívá zásadně anglicky. I ona se tak aktuálně spolupodílí na tom, že si Shakespearův jazyk v textech nachází na české scéně více místa než dosud.
S Lenny jako předskokan vyrazil na její turné Jakub Ondra, jenž má podepsanou smlouvu s německou vydavatelskou společností a debutové album chystá na jaro 2017. Shodou okolností také v angličtině.
Do třetice je věrozvěstem světového jazyka v textech českých zpěváků Thom Artway, jenž vydal skvělé debutové album Hedgehog. Když na jeho křtu na prahu prosince v pražském Jazz Docku zpíval českou písničku s Tomášem Klusem, kmotrem desky, bezprostředně po jejím doznění podotkl, že to bylo na dlouhou dobu naposledy.
Thom Artway i Jakub Ondra jsou také za nástupem písničkářů, jenž byl na domácí scéně v letošním roce markantní. Po roce se vrátil Tomáš Klus a jeho turné bylo téměř při všech koncertech vyprodané, Xindl X se připomněl další velmi dobrou deskou, zájem mladých fanoušků je o Voxela i Pokáče, kteří spolu absolvovali úspěšné podzimní turné, o Pekaře, jenž se stal objevem roku v anketě Český slavík, i Sebastiana či projekt The Odd Gifts Ondřeje Galušky, kteří patří spíše do ranku poprockových písničkářů, tak jako Lenny.
Vyšla velmi dobrá alba skupin Jelen, Wanastowi Vjecy, Priessnitz, No Distance Paradise, John Wolfhooker, The Switch, Citron, Ivy Marešové a dalších.
Anketa Český slavík změny na prvních pozicích nevykazuje, stále je ovládají Karel Gott, Lucie Bílá (která natočila zdařilé album Hana) a skupina Kabát. V „podhradí“ je ale rušno. Prosadil se zpěvák švédské skupiny Sabaton (byť předpokládám, že půjde jen o sezónní fanouškovský výkřik), do pětice se dostala skupina Slza a přízeň některých fanoušků přeje i skupině Ortel.
O světové scéně se naopak nedá říct, že by na ní bylo nějak zvlášť rušno. Podle „žebříčku žebříčků“ (vytvořením z výročních žebříčků pětadvaceti světových médií) je například nejlepším albem roku 2016 průměrný počin Lemonade americké zpěvačky Beyoncé. To trefně charakterizuje aktuální autorskou i stylovou bezradnost světové hudební scény. Dnes jsem písně z toho alba slyšel v jednom obchodě, kde jsem si kupoval oděvy. Nabyl jsem při tom dojmu, že hudba, které na něm je, je jako zrozená k tomu, aby byla kulisou ke koupi triček.
Sotva kdo letos překročil na hudební scéně vlastní stín, pop music je ve stejném spánku, jako již řadu let rock. Vyšla například sice nová alba slavných Red Hot Chili Peppers nebo Metalliky, na kvalitu starších děl těchto kapel ale vůbec nedosáhla. Totéž platí třeba i o počinech Davida Bowieho nebo Leonarda Cohena. Jejich rýsující se kultovní statut spočívá bohužel pouze v tom, že jejich protagonisté pár dnů po vydání skonali.
Tak to prostě je, svět čeká na novou generaci, která pořádně bouchne do stolu.

5 nejlepších českých alb roku (podle mého mínění)
1. Lenny – Hearts
2. Thom Artway – Hedgehog
3. Marešová, Yasinski, Vašíček – Kéž bouře by přišla
4. Priessnitz – Beztíže
5. Jelen – Světlo ve tmě

(Tento článek vyšel v kratší verzi 30. prosince 2016 v deníku Právo)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)