Vleklé trable s ponožkami

Od té doby, co jsem si před lety zakoupil automatickou pračku Bosch, dychtivě v ní peru. Byť jsem si to zprvu nemyslel, baví mě to. Poslední měsíc mi ale připravil horké chvíle.
Před čtyřmi týdny jsem vypral várku černého prádla a po jeho oschnutí a řádném rozdělení i uložení jsem zjistil, že mi zbyly dvě ponožky. Každá jiná, samozřejmě. Jelikož se mi to ale už v minulosti stalo, nepřikládal jsem tomu váhu a uklidňoval se tím, že v příští várce se dvě pasující do páru s těmi z várky předešlé objeví, jako obvykle. Ono se tak ale nestalo, a k vzteku bylo, že se neobjevila ani jedna. Stále mi tedy přebývaly ty dvě stejné.
Když to nevyřešila třetí ani čtvrtí várka, propadl jsem zoufalství a rozhodl se dvě zatoulané ponožky ve svém malém bytě najít. Obrátil jsem ho vzhůru nohama, přitom jsem našel řadu předmětů, které jsem již dávno oplakal, ale dvě ponožky pasující k dvěma původním nikoliv.
Nakonec jsem si řekl, že nejsem tak mladý ani výstřední, abych nosil každou ponožku jinou, a rozhodl se ty dvě vyhodit. Rozloučil jsem se s nimi velmi důstojně, lehce jsem je objal a pak se rozhodl si s nimi ještě trochu pohrát a obrátit si je jen tak naruby. To jsem také udělal.
A ejhle, najednou přede mnou byly dvě stejné ponožky, tedy pár. A stačilo k tomu jen jednu obrátit naruby. Připouštím, že přicházet na to celý měsíc není dobrý výsledek. Na druhou stranu mohu konstatovat, že mi trpělivost přinesla plody. Mám zase všechny páry kompletní.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)