Země plná odpadků z obalů

Na začátku tohoto týdne se znovu ukázalo, že český prezident Zeman je ropák a že zbytky svého životního elánu takové chování bezelstně podporuje. Lobbuje totiž za senátní verzi novely zákona o ochraně přírody, která posiluje práva obcí v národních parcích. V televizi ji, mimochodem, obhajovali poslanci ODS, což v praxi znamená, že jde jistě o cosi nekalého. ODS by to jinak nezajímalo, to víme z historie této zavrženíhodné strany.
Opět jsem se s tím ale smířil, protože myšlenkové a skutkové maléry patří k palebnímu arzenalu politiků, a kdo nad nimi nemávne rukou, zbytečně se bude trápit marností a urputností politikova bytí.
Podporuju kompletní ochranu národních parků, stejně tak například aktivitu Tomáše Kluse, jenž upozorňuje na svém Recyklus Tour mladé diváky na to, že zemi není dobře. Když se tedy setkám s klasickým ódeesáckým přístupem k ekologii, krev mi tuhne v žilách.
Obecně se domnívám, že na světě je příliš mnoho odpadků z obalů. Na mysli mám obaly, které zahalují zboží v době, kdy si je našinec kupuje. Potom je sejme a vyhodí.
V jedné cukrárně na Vinohradech v Praze vám zákusky zabalí a aby se papír nedotýkal zboží, vymysleli ještě kontrukci z tvrdého (naoko pozlaceného) kartonu, která tomu brání. Výsledkem je další zbytečný obal, a přitom není nic jednoduššího, než po rozbalení seškrábnout lžičkou z papíru šlehačku či krém.
Téměř dokonalí v produkci odpadků z obalů jsou lidé z Leo Expressu, jinak celkem milé dopravní společnosti. Zásobují planetu tolika zbytečnými obaly (a potažmo odpadky), až je to podezřelé. Ve čtvrtek jsem si na cestě z Ostravy do Prahy objednal mátový čaj a medovník. Za chvíli mi přinesli vodu v papírovém pohárku, k tomu v papíru zabalený mátový čaj a k tomu sólo v igelitu zabalené míchátko (ano, to mrňavé umělohmotné) společně s ubrouskem a dvěma cukry. Říkat, že cukr nepotřebuju, nemělo smysl. Přistál mi na stolku jako součást balíčku.
Medovník byl také zabalený. Jednak v tvrdém kartonu a uvnitř ještě v igelitu. Odstranit karton nebylo složité, stačilo pár trhů. Odstranit igelit ale složité bylo, protože byl tak pečlivě naplácnutý k zákusku, že jeho sloupnutí vyžadovalo důkladný přístup. Ruce od krému jsem si při tom zapatlal, byť jsem nechtěl.
K medovníku jsem dostal sólově do igelitu zatavený příbor a lžičku, k nim ubrousek a malý sáček se solí a pepřem. Přiznávám, že jsem sůl a pepř nepoužil, protože se mi k medovníku zkrátka nehodily. To ale autora myšlenky vbalit je k příboru, lžičce a ubrousku zjevně nenapadlo, takže k sobě dál přikládá věci, jež si odporují.
Když jsem dopil a dojedl, zůstalo mi na stolku tolik obalů a odpadků, že mi to zkazilo požitek z celé konzumace. A když jsem se rozhlédl po hordách odpadků, které byly na stolcích ostatních cestujících, dospěl jsem k závěru, že by Leo Express měl dostat za neekologický přístup k životu žlutou kartu.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)