Blanka Juli Nemanič silnější Zemana

Byla to jedna z nejhorších zpráv posledních měsíců. Prezident Zeman se rozhodl neodejít na odpočinek, nýbrž kandidovat v příštích prezidentských volbách na úřad hlavy státu. Pokud – nedej bože – zvítězí, bude se tahle země nadále bezelstně připojovat k východním mocnostem, kde lidská práva hrají podružnou, respektive nulovou roli, bude se nadále topit v rasové předpojatosti, bude ochránce životního prostředí považovat za teroristy, nadále v ní budou mít mnozí pocit, že míra arogance a sprostoty uděluje prezidentovi ten nejvyšší mandát k vykonávání úřadu, a nadále se řada obyvatel vůbec nebude usmívat opileckým excesům a vtípkům, které z Pražského hradu ve vlnách prší do podhradí.
Nosil jsem tuto špatnou zprávu jako kouli u nohy skoro celý další den. Byl to takový ten pocit, že se nic neděje, ale něco vás štve a bere vám to chuť do života. A to i přesto, že jste si na to mohli po těch bezmála patnácti hubených prezidentských letech zvyknout.
Zajel jsem ale naštěstí v pátek 10. března na koncert skupiny Horkýže Slíže do Dobříše. A hned na začátku mi spravil pošramocenou náladu zpěvák a baskytarista Kuko, když si dovolil jeden lingvistický vtípek, který mi umožnil na hořké zklamání z předešlého večera zcela zapomenout (samozřejmě do chvíle, než jsem se rozhodl napsat tento příspěvek).
Kuko na pódiu řekl: „Túto pesničku venujeme chorvátskej premiérke Blanke Juli Nemanič, ktorá nás v lete príde navštíviť. Nakoľko Blanka Juli Nemanič v júli nemá nič.“
Tu neexistující političku jsem si okamžitě oblíbil.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)