Český lev ani necekl, možná dokonce klimbal

V sobotu večer jsem si zapnul Českou televizi a těšil se, jak se pobavím u předávání cen kolegů v branži filmové. Přenos z udílení Českých lvů z pražského Rudolfina měl slušnou předcházející televizní reklamu, nominováno bylo hned několik filmů a já si myslel, aniž bych je všechny viděl, že si vytvořily silnou konkurenci a bude to boj. Zle jsem se však ve všech ohledech mýlil.
Když jsem v lednu letošního roku moderoval křest knihy o literatuře na Broumovsku a Policku z pera broumovského knihovníka Honzy Meiera, uváděl jsem opravdovou show. Respektive jsem dobrou velkou show v porovnání s utahaným a neskonale nudným sobotním ceremoniálem předávání Českých lvů. V broumovském divadle účinkoval muzikant, dva účinkující bezchybně četli ukázky z knihy a Honza Meier dával při vyprávění o své knize k dobru peprné historky, kterým se stovka lidí v sále smála či usmívala.
Na Českých lvech se na začátku řeklo, že se nebude útočit na Zemana, pak se dvanáctkrát řeklo, že vyhrál někdo z týmu filmu Masaryk, který se v pražském kině Lucerna loni promítal jen týden, což ovšem podle statutu akademiků stačilo na nominaci, něco málo zahráli pianisté Brzobohatý a Brousek, zato chyběl humor, herectví a moderátorka Adela Banášová zoufale vařila z vody, a to co uvařila, bylo studené.
Víte, dlouhou dobu jsem si myslel, že kulturní ceremoniály by neměly být příliš okázalé. V sobotu jsem ale dospěl k závěru, že trocha toho šoubyznysového bláznovství jim neškodí. Pokud se totiž nedostaví, může se divákovi stát, že televizi raději přepnete na nějaký hloupý americký film, protože mu prostě sváteční večer českého filmu přijde k nepřežití otravný.
Filmoví kolegové novináři rádi píší o tom, jak Český lev „zařval“. V sobotu večer ale ani necekl. Byl ticho, zíval a klimbal.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)