Věra Špinarová byla skvělá zpěvačka a svérázná žena

Když se ve čtvrtek ráno objevila zpráva o tom, že Věra Špinarová zkolabovala při koncertu v Čáslavi, měl jsem namířeno do Kutné Hory. Setkal jsem se tam se členy kapely Horkýže Slíže, ale na jejich večerní koncert v klubu Česká 1 jsem nepočkal. Spěchal jsem na rychlík do Prahy, který jel ve 21 hodin.
Patnáct minut před odjezdem vlaku mi jedna dobrá kamarádka poslala esemesku se zněním: „Zemřela Špinarová“. Cuklo to ve mně tak, že jsem vylil kávu, kterou jsem si před okamžikem pořídil z nádražního automatu. Za minutu ale přišla další esemeska. „Sorry, byl to hoax,“ stálo v ní. V následném hovoru s onou kamarádkou mi sdělila, že zprávu pustila ven TV Polar odkudsi z Ostravska, do níž prý kdosi zavolal, že zpěvačka skonala, a její redaktoři se neobtěžovali zprávu ověřit.
Hovor jsme uzavřeli slovy, že pokud je to tak, měla by se Věra Špinarová dožít dalších mnoha let, protože se říká, že kdo je okolím pohřben v době, kdy ještě žije, bude na světě dlouho.
V případě Věry Špinarové to ale neplatilo, a to mě moc mrzí. Zemřela v neděli v pětašedesáti letech.
Setkal jsem se s ní několikrát, někdy měla lepší náladu, jindy horší. Byla ale vždy naprosto upřímná a vzpomínám si, kdy mi zcela bez servítků řekla, že se jí náš naplánovaný rozhovor nechce dělat, protože nemá chuť.
Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy mi – v jiném rozhovoru – došly otázky a já se jí spíše mimoděk zeptal, jak pečuje o svůj hlas. Odpověděla, že nijak, ale já se jí pokusil, napovědět: „A co třeba požívání syrových vajíček před koncertem… Někdo to dělá.“
Podívala se na mě, ušklíbla se a věrna své stoprocentní upřímnosti pravila: „Vajíčka? To bych se poblila.“
A jelo se dál, protože už se ohledně péče o hlasivky nebylo na co ptát.
Smekám před vaším hlasem i životem, paní Věro.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)