Svaly, mobil, tepláky

V zašlých dobách mého mládí jsme se s odvážnými vrstevníky posmívali lidem, kteří nosili tepláky. Nebyly totiž moc sexy, tehdy se jim navíc velmi záhy vytahala kolena (ale to i dnes) a vypadaly na svých nositelích jako prověšená cílová páska. Musím přiznat, že od té doby na mě nositelé tepláků nepůsobí důvěryhodně, a to i tehdy, když ve skutečnosti důvěryhodní jsou. Je to takový můj malý předsudek.
Nedávno jsem cestoval vlakem Leo Express do Ostravy na křest alba skupiny Nebe. Na sedačce křížem od té mé seděla moc krásná slečna, která se po mně tu a tam stydlivě podívala. Já se tvářil podobně stydlivě (ne-li více), a tak jsme si několik desítek minut vyměňovali stydlivé pohledy a čekali, jestli ho ten druhý změní za odhodlaný. Samozřejmě se dlouho nic nedělo.
Teprve kdesi za Zámrskem dívka pohlédla na chlapce vedle sebe, kterého já dosud pohrdavě ignoroval. Byl to svalovec a tvrdě spal. A tak jsme se mohli ještě chvíli věnovat svým stydlivým pohledům, které nás oba zjevně docela bavily.
Možná se z nich zrovna začal rodit budoucí krásný vztah, jenže najednou se svalovec probral. Pohlédl na dívku vedle sebe, zašklebil se na ni a s patrným idiotským výrazem ve tváři zahýbal prsním svalem. Ona ho za to pochválila, což ho přimělo celou tu taškařici (na kterou já bych se nezmohl ani kdybych si pomáhal rukama) opakovat, a pak opět a ještě mnohokrát. Byl na svůj výkon náležitě hrdý a tvářil se, jako by to byl poukaz na úřad obecního chytrolína.
Dívka se za chvíli podívala na mě a stydlivý úsměv vystřídal v její krásné tváři omluvný. Mezitím vzal její svalovec do rukou mobil a začal pařit nějakou hru. Protože se mu v ní dařilo, přiměl svou přítelkyni, aby se dívala, jak mu to jde. A tak, byť o to zprvu nejevila ni malý zájem, koukala a chválila ho.
Za chvíli jen pro ni zahýbal prsním svalem a záhy sestřelil dalšího Batmana, nebo o co v té jeho debilní hře šlo. Dívka už se na mě dívala jenom zřídka, neboť bylo patrné, jak trapno je jí za toho svého ňoumu, který jí svou nehynoucí láskou obdařoval prostřednictvím rozhýbaného prsního svalu a střílením v digitální hře.
A pak se to stalo. Vystupovali Olomouci. Ona vstala, musela na špičky a sundat si tašku z úložního prostoru nad hlavou, zatímco on žádnou neměl. A když vstal, visely se na jeho vymakaných nohách – tepláky s vytahanými koleny.
Vím, že je to předsudek, nicméně v tom vlaku jsem toho svalovce pochopil. Ji ne.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)