Chester Bennington, zlatý hlas pro šťastné časy rocku

Jedenáctého června koncertovali američtí Linkin Park v Praze na festivalu Aerodrome. Stáli jsme vedle sebe se zpěvačkou Sabinou Křovákovou a pochvalovali si, jak do toho jde Chester Bennington naplno. Za měsíc a kousek se rozhodl z tohoto světa odejít. Ve čtvrtek nalezli jeho tělo, spáchal sebevraždu, oběsil se ve svém domě v Los Angeles.
V souvislosti s tím si vybavuju květnový dobrovolný odchod Chrise Cornella ze Soundgarden. Benninton si sáhl na život v době jeho nedožitých narozenin. Byli si velmi blízcí, Bennington byl kmotrem Cornellových dětí a na jeho pohřbu zazpíval píseň Hallelujah od Leonarda Cohena. Tehdy také pověděl, že se s ním rozloučil „po svém“. Nechce se mi moc domýšlet, co tím chtěl říct.
V říjnu roku 2000 jsem přišel do kanceláře společnosti Warner Music a Michal Máka mi dal do ruky album Hybrid Theory. Řekl, že ho nahrála nová americká kapela Linkin Park a vyjádřil přesvědčení, že se mi bude líbit.
Když jsem si ho pak doma poslechl, pochopil jsem, že je tu nová velká rocková skupina. I díky Benningtonovu hlasu, který vytvořil hudbě Linkin Park cejch. Do časopisu Bang!, jenž jsem tehdy vydával, jsem napsal článek a troufnu si říct, že byl první, který tu o Linkin Park vyšel. Pokud nikoli, autorovi toho skutečně prvního se omlouvám.
O tři roky později hráli Linkin Park v Praze. Na tiskové konferenci před koncertem byl i Chester Bennington, tehdy čerstvě po operaci, o které se hodně psalo. Potvrdil, že je v pořádku, a já kdesi uvnitř cítil, že rocková hudba může být klidná, neboť tahle kapela ji ještě o kus posune. Možná to už neudělala, možná vše zásadní řekla prvním albem Hybrid Theory. Pořád je to ale hodně.
Nedokážu si představit, že by Benningtona v Linkin Park mohl někdo nahradit. Klaním se jeho památce, a i když mu mám trochu za zlé, že odešel příliš brzy, na ten moment, kdy jsem poprvé slyšel písničky z alba Hybrid Theory, nikdy nezapomenu. A na něho a jeho kapelu také ne.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)