Asi takhle…, pitomo

Velikost
Na Pavláku v Praze jsem v pondělí odpoledne čekal na tramvaj. Kousíček ode mě telefonovala mladá slečna s někým, koho jistě důvěrně znala, ale o kom nejspíš neměla valného mínění. Usoudil jsem tak z toho, že ho co chvíli okřikovala a měla tendence mu neustále cosi velmi důrazně vysvětlovat.
Pak ale dostala otázku ona. Nevím, čeho přesně se týkala, obecně lze však říct, že nějaké velikosti. Slečna náhle ztratila drzost svého dosud sebejistého a skoro panovačného vyjadřování, trochu se zakoktala a pak do chytrého mobilního telefonu pravila: „No asi takhle.“ Přitom ukázala prsty levé ruky velikost, kterou měla na mysli.
Vykulil jsem oči, stejně jako ten, s kým telefonovala. Zcela správně jí totiž záhy položil otázku, jakou že velikost má na mysli, protože on přece nemůže vidět, co ona někde na Pavláku ukazuje. Dívka vypoulila oči na znamení, že už dlouho nic neřešila s tak velkým troubou, prsty své levé ruky znovu ohraničila dotazovanou velikost, a zle to telefonu zavolala: „Asi takhle…, ty pitomo.“
Řekl jsem si, že je dobře, že jsem nikdy s někým takovým neměl nižádný vztah. A naštěstí mi přijížděla tramvaj.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)