Dobrý den, Richarde!

Nedělní koncert skupiny Kryštof v Praze na Strahově přinesl překvapivé i očekávané okamžiky. Pro mě osobně byl nezapomenutelný ten, který se odehrál ve druhé polovině setu.
Vzdal jsem se předtím svého místa k sezení ve prospěch jiného člověka a rozhodl se po rockersku koncert prostát. Coby klíčové místo s dobrou vyhlídkou jsem si vybral chodník na pravé straně tribuny, aniž bych tušil, že po něm v rámci show proběhne zpívající Richard Krajčo a požene se k improvizovanému pódiu, které měl nachystané uprostřed tribuny.
S Richardem si vykáme, pokaždé, když jej potkám, zdravím ho slovy: „Dobrý den, Richarde.“ V neděli večer jsem byl zrovna omýván vlnou eufórie z utěšeně probíhajícího vystoupení, když se ke mně zpěvák skupiny Kryštof blížil. Gesty cestou zdravil fanoušky, zpíval, a když doběhl ke mně, zastavil se a já měl pocit, že mu to setkání vehnalo úsměv do tváře. A protože jsem občas pořádný kokot, namísto abych se usmál také, či udělal nějaké povzbuzující gesto, tak jsem se skoro vážnou tváří hlasitě pravil: „Dobrý den, Richarde.“
Nemyslím si, že by to vůbec nebylo na místě, jen jsem si brzy uvědomil, že tato oficialita byla v takovém prostředí trochu nepatřičná. V následujících okamžicích jsem se kapku styděl sám před sebou a netušil jsem, že budu mít šanci vše napravit. Když ale zpěvák dozpíval, vydal se stejnou cestou zpět na pódium, tedy opět kolem mě.
Tentokrát jsem se rozhodl, že se zachovám jako někteří kolem. Když se blížil, nastavil jsem dlaň a záhy se naše ruce spojily. Srdečně jsem tu jeho tiskl, chvíli ji držel, a teprve posléze jsem si uvědomil, že asi spěchá. Však už se jeho dlaň snažila ze stisku té mé vymanit.
Ano, připouštím, že to mohlo vypadat, že jsem po dvakráte nebyl při smyslech. Já ale byl, jen jsem v dané okamžiky netušil, jak se k tomu nečekanému setkání postavit.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)