Udělejte bordel!

bordel
V posledních měsících jsem na koncertech českých kapel zaregistroval pro mě poněkud zvláštní věc. Nevím, kde se to v našich umělcích vzalo, nicméně řada z nich používá k tomu, aby diváky rozohnila, rozkřičela či rozradostnila, výzvu „Udělejte bordel!“ Bohužel i ve chvílích, kdy k tomu po jejich výkonu evidentně není důvod.
V sobotu jsem se stal kmotrem nového alba skupiny Divokej Bill nazvaného Tsunami. Křest se konal při posledním koncertu turné kapely v Úvalech a na programu byl až při přídavku. Když mě zpěvák a kytarista Vašek Bláha pozval na pódium, abych nešel do ticha, velmi ohleduplně vyzval diváky: „Udělejte bordel!“. Podotýkám, že zrovna úvalský koncert byla taková jízda, že na ten povel měl Vašek svaté právo.
V tu chvíli ve mně ale probudil nadměrnou představivost, která pro mě někdy bývá vysloveně palčivá. Pravda, jakmile jsem přistoupil k mikrofonu, řekl jsem divákům, že zase takový bordel dělat nemusejí (a oni ztichli), při tom jsem si ale představoval, že ten bordel dole pod pódiem je.
Zatímco tedy lidé hleděli na scénu k mikrofonu a čekali, co pronesu, já je viděl rvát se, metat po sobě židle, poháry, kameny i boty, řezat se stoly po hlavě, prostě viděl jsem létat jiskry při tom, čemu se říká bordel.
A pak slétla z nebes jistá prozřetelnost a mým představám dopřála další podobu. Bordel. Dámy se v ní najednou usadily na lože, pánové se stali džentlmeny s naditými kapsami, kteří kolem nich poletují s nabídkami, a ve vzduchu začala vonět erotika s tahem až do rána.
Potom už ale bylo třeba mluvit a křtít, a tak jsem své představy chvatně opustil. Stále si nicméně říkám, že se jednou najde někdo, kdo výzvu „udělejte bordel“ vezme doslova. A pak se třeba budeme divit…



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)