Hořkosladká vánoční povídka o třech sousedech a pokoušení démonů

Alkohol
Sven v sobě ten nápad nosil od léta, ale realizovat ho se rozhodl až na Štědrý den ráno. Myslel si, že je pro to dobrá konstelace hvězd. Aniž by to tedy oznámil či jakkoli naznačil své krásné přítelkyni Wez, sesbíral v bytě všechny lahve neotevřené i se zbytky alkoholu, napočítal jich tucet, narovnal je do krabice od banánů a volná místa v ní vycpal zmačkanými novinami. Potom, se zbytky orientace v základních matematických úkonech v hlavě, došel k závěru, že za ně chce deset stříbráků, což by mu umožnilo koupit nějaký vkusný dárek pro krásnou Wez, která včera skromně ohlásila svůj štědrovečerní příchod.
Sven měl na alkohol i kupce, jenž ale zatím nevěděl, že je kupec. Bydlel v tom samém domě o dvě patra výš, jmenoval se Jeb a se Svenem se dobře znali ze schůzek Anonymních alkoholiků. Když Sven zazvonil u jeho dveří, otevřel ihned, protože právě drancoval poslední zásoby pančované vodky v předsíni.
Sven mu hodil krabici plnou flašek s chlastem k nohám, vřele a odhodlaně se na něho usmál a řekl mu, že za to chce deset stříbráků. Jebovi zajiskřila očka chtíčem vlastních démonů, ale neměl u sebe mnoho peněz, a tak navrhl za to všechno pět stříbráků a dlouhodobou vděčnost. Jelikož se Sven chtěl ten den své závislosti na alkoholu opravdu zbavit a udělat tak radost krásné Wez, souhlasil. Přijal nakonec jen čtyři stříbráky, ten pátý se prý někam zakutálel, a běžel do tržnice koupit Wez šátek.
Pořídil ho, leč vrátil se příliš brzy. V následujících hodinách hleděl němě před sebe, televizi prodal kvůli lákavé nabídce laciných francovkových sirupů už před lety, a přemítal o tom, jestli to s těmi flaškami udělal dobře. Démon alkohol ho při tom přemítání dychtivě fackoval po obou baculatých tvářích a občas mu dal herdu do břicha. A tak Sven o půl šesté, půl hodiny před ohlášeným příchodem Wez, vstal a vystoupal od dvě patra výš za Jebem.
„Poslouchej, Jebe, odkoupím od tebe zpátky dvě tři flašky. A nemusí být plné,“ navrhl.
Jeb se držel dveří, aby nesklouzl na zem, a durdil se: „Svene, jak si to, sakra, představuješ? Dostal jsi dobře zaplaceno a já už si to pití rozvrhl po hodinách. Vystačí mi do pozítří.“
„Potřebuju trochu napít,“ odpověděl nasupeně Sven.
„Tak si jdi koupit,“ vykřikl Jeb.
Než ale stačil před nešťastným sousedem zabouchnout dveře, ten ho chytil za ušmudlané tričko, vyvlekl ho na chodbu a začal do něho bušit pěstmi.
Vtom se otevřely dveře souseda Loichta, o kterém se v domě vědělo jenom to, že je zarputilý náboženský fanatik.
„Bůh vás ochraňuj, hoši,“ houkl na rváče. Když se přestali pošťuchovat a otočili se zvědavě za hlasem, všimli si, že má Loicht v rukou stříbrný tácek, na něm tři naplněné štamprle a lahev jakési samohonky. Vrhli se k němu, popadli panáky, přiťukli si na zdraví a hodili do sebe každý svého naráz. Potom druhého a třetího, a nakonec skončili u Loichta doma.
Ten jim během následujícího uctívání alkoholu sice přiznal, že je hluboce věřící, jak ale jeho opilost časem rostla, připustil nejprve, že Bůh zřejmě skutečně není, následně Boha označil za alkoholika a posléze jej ještě nejméně pětkrát hrubě pozurážel.
Krásná Wez, když přišla za Svenem, se u jeho dveří nedozvonila a odešla s nepořízenou a smutná.
Ti tři pili až do šestadvacátého prosince večer, kdy vylohnili poslední lahev ze Svenova daru Jebovi, jenž byl v mezičase přemístěn do Loichtova bytu. V dalších týdnech se potom setkávali na srazu Anonymních alkoholiků, kde Sven vystupoval jako Pankrác, Jeb jako Servác a Loicht jako Bonifác. Přesto tvrdošíjně tvrdili, že se neznají.
A příští rok na Štědrý den Loicht zazvonil u Svenových dveří. Ten zrovna balil loňský šátek pro Wez. Když otevřel, nabídl mu Loicht všechny své zásoby alkoholu s tím, že se rozhodl s pitím nadobro skončit. Sven je koupil za pět stříbráků a trochu si pak stýskal, že loni prodal své zásoby Jebovi laciněji.
Večer pak domů krásnou Wez raději nepustil. Nechtěl poslouchat její řeči o tom, že moc chlastá. Špatně se mu to poslouchalo, a kromě toho měl zrovna rozpito.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)