Nezasahovat, už nikdy nezasahovat

hysteria-in-front-of-the-lens-with-susu-laroche-body-image-1476281861
Mnoho lidí kolem mě zažilo okamžik, kdy se rozhodlo se moudrostí a klidem vstoupit do napětí mezi jinými lidmi s tím, že situaci zklidní. Namísto slov díků a uznání se ale setkalo s reakcí zcela odlišnou, totiž že se ti rozhádaní a pošramocení pustili jako jeden muž do nich. Já sám to vlastně nikdy pořádně nezažil, ale platilo to jen do minulého čtvrtka.
Přijel jsem odpoledne ze svých přednášek pro základní školy v Liberci a na Černém mostě v Praze nasedl do soupravy metra. Postavil jsem se do přední části prvního vozu, rozhlížel se líně po kraji a netušil, že ti dva Romové, kteří se ke mně blíží, nesou potíž. Tedy potíž pro mě.
Přistáli zrovinka vedle mě a bylo mezi nimi napětí. Mládenec se totiž snažil dívku neustále líbat na všech částech těla od pasu nahoru, což jí bylo zjevně nepříjemné. Namísto toho, aby ho propleskla nebo nakopala do rozkroku, volila metodu nářku raněné kachny a na celý vůz hulákala: „Nech mě bejt, ti říkám. Nech mě bejt. Si debil, nebo co? Nech mě, ti říkám. Morééé.“ Samozřejmě s tím hrdým romským přízvukem.
Po chvíli to stejně intenzivně opakovala, potom zase, a vždy to bylo tak nahlas, že se lidé, kterých v soupravě s každou projetou stanicí přibývalo, otočili za jejím hlasem. Přitom působili dojmem, že je jim to jedno, nicméně naléhavý křik sotva čtrnáctileté Romky v sobě nesl prvek ohrožení.
No a já hlupák to po deseti minutách vyhodnotil tak, že bych měl zasáhnout. A tak jsem na Florenci pootočil hlavu k dvojici zrovna ve chvíli, kdy se Rom sápal Romce po tukovém faldu na břiše, a se světáckým nadhledem a rockerským „fuck off“ mezi řádky jsem pronesl asi toto: „Poslouchejte vy dva, můžete udělat něco pro to, aby ta hysterka přestala hulákat?“ Se slovem hysterka jsem ukázal na Romku.
A to jsem neměl. Nejdřív se mě Rom drze zeptal, komu tykám (byť jsem nikomu netykal) a následně na mě začala hysterka dorážet slovy: „Kdo je u tebe hysterka, kokote?“ Rom se k ní přidal a zvolili k tomu velmi podobnou větu: „Jo, kdo je u tebe hysterka?“ Jen mě ušetřil slovenského výrazu v oslovení. Možná mu došlo, že mám jméno.
Myslím si, že kdyby na Florenci ti dva nepocítili potřebu vystoupit, asi by mě rozcupovali. A možná by došlo i k inzultaci, protože já měl na zádech těžký batoh a nemohl jsem se kvůli němu funkčně bránit případným úderům a kopům, které Romové drze avizovali neustálým šermováním rukou v mé blízkosti.
Každopádně jsem si z toho incidentu odnesl ponaučení do zbytku svého života. Nikdy více se nebudu plést mezi dohadující se Romy v pubertě. A už vůbec ne, bude-li mezi nimi byť jen jedna jediná hysterka.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)