Jakuba Ondru a Štěpána Krtičku to v Českých Budějovicích pálilo

soupal
V sobotu jsem zajel do Českých Budějovic na poslední koncert turné skupiny Mandrage k albu Po půlnoci. Proběhl v KD Vltava, bylo vyprodáno, což v praxi znamenalo nějakých třináct set lidí. V noci mi pak manažerka Lucka Hájková sdělila, že Mandrage na turné vidělo na osmi koncertech 13 500 diváků. Já jí na oplátku popřál, aby úspěšně přivedla na svět svého potomka, protože – soudě i podle pohledu na její aktuální postavu – to má do termínu jen několik dnů.
Jakmile jsem v sobotu vystoupil v Budějovicích z vlaku, v nádražní hale jsem potkal Jakuba Ondru a Štěpána Krtičku, dva velice milé a sympatické muzikanty, kteří po celou dobu dělali Mandrage na turné předkapelu. Podotýkám, že přijeli vlakem z Plzně, kde hráli večer předtím. Rozloučili jsme se s tím, že se sejdeme v kulturáku, ale po dvaceti minutách jsme se sešli na hlavním českobudějovickém náměstí, kam se vypravili taxíkem (já došel pěšky) zahrát si na ulici. Prohodili jsme dalších pár slov a dohodli se i napodruhé, že se sejdeme v kulturáku.
To se také stalo. Po jejich zvukové zkoušce jsme se odebrali do přilehlé mexické restaurace, já si dal kafe a kolu, kluci se mimo jiné posilnili nějakým alkoholem a poskytli mi rozhovor, ve kterém vyprávěli i o tom, jak je holka Štěstěna opět potkala a co všechno pro ně v nejbližší době nachystala. Podstatné ovšem bylo i to (aniž bychom to tušili), že ona mexická restaurace napověděla hodně o dění v dalších minutách.
Tuhle historku bych nezveřejnil, kdyby ji kytarista Mandrage Pepa Bolan nevyložil divákům večer při koncertu. Jde v ní o to, že Mandrage a jejich tým nachystali pro Jakuba Ondru a Štěpána Krtičku jako pro své předskokany dárek na rozloučeno. Než ti dva vešli na pódium, pomazali jim vše, co k vystoupení potřebovali – tedy mikrofon, kytary i Štěpánův cajon, jakousi pekelně ostrou směsí. Ta v praxi fungovala de facto tak, že jakmile se hoši nadechli, měli ji v sobě i v očích. Jakub Ondra se jí navíc neustále dotýkal rty, protože jeho zpěvový mikrofon byl opatřen pořádnou dávkou. Když se prý napil vody, aby si ulevil, ucítil ji i v ústech, v krku a následně jícnu. Prostě nebylo lze se jí vyhnout, byla i v té vodě.
Není divu, že mu občas při zpěvu přeskočil hlas, občas si vulgárně ulevil a chvíli vyčítavě hleděl všemi směry, kde jen lidé od Mandrage byli.
Mimochodem, další fórek se odehrál v podobě transparentu, jenž se nad hlavami dvojice objevil po první skladbě a který je na zvěčněn přiložené fotce. Co myslíte, kdo z těch dvou se ve skutečnosti jmenuje Jakub Šoupal? Dávám vám dvě možnosti.
Pepa Bolan pak nicméně na pódiu Ondru i Krtičku pochválil za to, že to zvládli. Údajně prý byly i takové kapely, které po uvedení stejného fórku do praxe koncert nedohrály.
A propos, ten rozhovor, který jsme s Jakubem a Štěpánem vedli v mexické restauraci, vyjde ve čtvrtek v deníku Právo v příloze Café. Znalci vědí, že Jakub Ondra podepsal smlouvu na první sólové album poté, co si ho všiml lovec talentů z německé Sony Music, když hrál na ulici před nákupním centrem v Hamburku. Jeho příběh bude v tom rozhovoru pokračovat. A možná se budete divit, co všechno může takový busking ještě přinést a jak náhoda asi náhoda ve skutečnosti vůbec není.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)