Díky Tomáši Klusovi vím, co je to fialová smrt

j-7
Víte, co je fialová smrt? Předpokládám, že většina z vás ne, přitom jsem si jist, že část z té většiny z vás ji zažila. Já se s ní setkal tváří v tvář v pondělí 7. května odpoledne, když jsem jel vlakem do Olomouce na koncert Tomáše Kluse s Moravskou filharmonií Olomouc.
Fialová smrt mě zasáhla ve vlaku, kousek před Zábřehem na Moravě. Projížděli jsme s dalšími cestujícími s velkým optimismem tamní krásnou krajinou, a v tu ránu přišla. Nečekaně, zákeřně a na dlouho definitivně. Vlak zastavil!!!
Chvíli to vypadalo, že čekáme na protijedoucí soupravu, abychom se bezpečně minuly v oblasti, kde je několik kolejí vedle sebe. Potom ale přišla průvodčí a řekla nám, že na vině je technická závada a že neví, jak dlouho budeme v té oblasti trčet – zda dvacet minut či hodinu.
Po třičtvrtě hodině trčení to přestala být zábava, a tak jsem otevřel dveře a vyklonil se z vagónu ven. V tu chvíli dorazil na místo mého prohřešku další průvodčí a poprosil mě, abych dveře zavřel. Kontroval jsem dotazem na to, co se děje, a on se na mě podíval vážným pohledem a temně procedil skrz zuby: „Fialová smrt.“
Naskočila mi husí kůže a pojal jsem podezření, že ta husí kůže onu fialovou smrt, termín mně z medicíny zcela neznámý, signifikuje. Průvodčí mi ale vysvětlil, že fialová smrt nastane na dráze tehdy, když zkolabují počítače a přestanou řídit dopravu. Prý v tu chvíli displeje počítačů zfialoví a všechno takříkajíc usne. V takovém případě se musí zastavit všechny vlaky v oblasti, která pod řízení zkolabovaným počítačem spadá, a čeká se, až ajťáci systém nahodí.
Nás to stálo sto minut zpoždění, nicméně nám zvědavým to dalo informaci o tom, co to fialová smrt je.
Mimochodem, druhý den jsem jel zpátky pendolinem. Fialová smrt nenastala, ale do stejného vlaku v Olomouci nastoupil Tomáš Klus, pár hodin po svém skvělém koncertu s Moravskou filharmonií Olomouc na tamním Výstavišti. Zatímco on měl místenku do druhého vozu, já jel ve třetím, v sousedství baru. A zatímco on nejspíš odpočíval po náročném vystoupení, já cestou psal článek o jeho koncertu. Ještě nikdy se mi nestalo, aby byl ten, o němž píšu, tak blízko.
Cestou z pražského hlavního nádraží, kde jsme se rozloučili, jsem si zpíval tu jeho Mantru, kterou večer předtím dal s orchestrem na pódiu v plné parádě také.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)