Vzpomínka na Václava Havla

havel-úvodní-fotka-1
Jen jednou jedinkrát jsem měl tu čest a mohl jsem položit pár otázek Václavu Havlovi, který by dnes oslavil své dvaaosmdesáté narozeniny. Byl tehdy ještě prezidentem naší země a stalo se to na festivalu v Trutnově. Jeho pořadatel Martin Věchet mi to zprostředkoval.
Přivedl mě ke stolu, u kterého seděl Václav Havel s partou přátel. Požádal ho o pozornost, představil mě a zeptal se ho, jestli by mi mohl odpovědět na pár otázek. Týkaly se trutnovského festivalu, a Václav Havel souhlasil.
Mohl jsem si sednout na těch pár okamžiků vedle něho, místa bych se dobral. Já ale, dodnes nevím proč, pocítil potřebu si před něho kleknout. Jednak mi to v tu chvíli připadlo nejpraktičtější, i když se to takhle po letech špatně vysvětluje (ale to místo vedle něho bylo na poklek ideální), a také jsem měl vnitřní pocit, že to je správně.
A postupem času jsem nabýval dojmu, že to tak bylo v pořádku. Jsem rád, že mě nenutil k tomu, abych svůj postoj (čili poklek) měnil.
Po letech a s ohledem na to, jak si Václava Havla vážím, jsem na tehdejší trutnovské chvíle hrdý. Těžko bych mu mohl poděkovat jinak, jakkoli jsem o tom v tu chvíli takhle neuvažoval.