Politické vychloubání namísto lásky k práci

Politik2
Dovolte mi jeden krátký návrat do léta. Letošní devětaosmdesátý ročník přehlídky amatérských divadel Jiráskův Hronov byl oficiálně zahájen první sobotu v srpnu na hronovském náměstí. Kromě starosty města Hronova byli na slavnostní úvod přizváni i někteří politici spjatí s okresem. Přítomni byli především senátor Martin Červíček a Jan Birke.
Když se ten druhý jmenovaný dostal ke slovu, vzpomněl na to, jak v Hronově trávil dětství a mládí, a řeč, kterou směřoval k zahájení divadelní přehlídky, skončil hrdým konstatováním, že ho sice jeho kamarádi z dětství takzvaně tahali za uši, ale ať se podívají, kam až to dotáhl. Možná to byla jen nešikovná formulace, možná dokonce pouze vtip, který jsem pohříchu nerozklíčoval. Nejvíc to ale znělo jako sebechvála, která nebyla na místě. Už vůbec ne na přelomu letošních prázdnin.
Pronesl ji muž, který je starostou Náchoda a poslancem za ČSSD. Náchod je mimo jiné už několik let auty věčně ucpané město, kterým mnohdy projet znamená připravit se na dlouhé strádání v krokem se sunoucí frontě a těžkou zkoušku pevnosti vlastních nervů. Pro žádné město není podobná situace dobrou vizitkou, pro starostu toho města už vůbec ne. Tím spíš, když se o něm píše jako o dopravním expertovi ČSSD.
V posledních měsících by se také tím, kam až to dotáhl, neměl chlubit politik, jenž je ve špičce sociální demokracie, strany v českém politickém spektru bezmála tragikomické. Svou neschopností podržet vlastního ministra v době, kdy to nejvíce potřeboval, respektive neschopností najít vhodnou náhradu za něj, například tehdy totálně rozklížila chod ministerstva kultury a zadělala si na to, že ať už do čela dosadí nakonec kohokoli, dotyčný prostě nebude mít důvěru kulturní obce, protože za ním stojí ona – nerozhodná a málo rázná strana.
V sociální demokracii má nicméně vychloubání vrcholných politiků pevnou tradici. Zemanovskou sebestřednost před mnoha lety, kdy sebechválu střídal s nenávistnými útoky na ty, kteří s ním nesouhlasili, zdokonalil předseda strany Jiří Paroubek, když v roce 2007 před novináři pronesl ono slavné „Dámy a pánové, nechci se vás dotknout, kdo z vás to má?“ Přihodilo se to na tiskové konferenci, v rámci které za pomoci skicáku a fixy vysvětloval veřejnosti své příjmy.
Letos v dubnu pak přišli čeští politici s novým způsobem vychloubání. Začali se ohánět tím, jak moc pracují. Ministryně spravedlnosti Marie Benešová, která má velice blízko k prezidentu Zemanovi, požádala své úředníky na ministerstvu, aby zrušili dovolené. Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček se zase nechal slyšet, že pracuje šestnáct hodin denně a maká i o víkendu. A premiér Babiš oba trumfnul, když prohlásil, že dělá osmnáct hodin denně, o víkendu osm.
Možná to je pro voliče těchto politických figur informace relevantní, možná se po jejím vstřebání rozhodnou, že jim či jejich stranám své hlasy dají i napříště. Osobně si ale myslím, že z daných vět vyplývají především dva závěry. Domnívám se, že je přirozené, že politici dělají denně více než obvyklých osm hodin, jelikož prostě řídí stát. A to vyžaduje stoprocentní nasazení.
Pokud ale mají potřebu se tím chlubit, měli by dodat, že přesto dokáží odpočívat a nabírat potřebné síly, protože jinak bychom si mohli myslet, že stát řídí fyzicky i psychicky zruinované trosky, které mohou při svém „vyšťavení“ jednou nasekat takové chyby, že se to v chodu země projeví velmi negativně.
Politik je osoba, která je aktivně angažovaná v ovlivňování veřejných pravidel a rozhodování. Tyto otěže mu prostřednictvím voleb vkládají do rukou občané země, kteří tak činí v dobré víře. Doufají, že politik bude ve své funkci usilovat o veřejné blaho.
Fakticky jim ale naši politici už drahně let dávají do rukou celou změť argumentů k tomu si myslet, že to tak není. A právě proto soudím, že není čas na to, aby se politici na náměstí či v médiích chlubili tím, kam až to dotáhli a jak moc pracují. Měli by spíš honem najít pokoru, lásku ke své práci a snažit se pro občany opravdu něco udělat. Kvůli tomu totiž politiky jsou.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)