Kterak jsem dostal holí

Začalo to v takové té běžné prodejně, kterou vlastní lidé z vietnamské komunity. Koupil jsem si vodu Rajec a posunul se k pokladně. U kasy seděla mladá Vietnamka, před ní stála starší dáma solidního vzezření s holí. Za pár vteřin jí Vietnamka řekla, že se spletla a nenapočítala jí osmnáct korun za rohlíky, které si dáma koupila.
Tu to rozlítilo. Solidní zevnějšek změnila v nesolidní a pustila se do Vietnamky. Resumé bylo, že ji vůbec nezajímá, že udělala chybu, a že ona žádné další peníze platit nebude. Vztekle nasoukala nákup do tašky, včetně těch rohlíků, a nedbala na kvikot Vietnamky, která se se svou lámanou češtinou zmohla jen na naléhání: „Ale paní, paní. Ale paní.“
Nepomohla ani má intervence obsažená ve větě: „Přece se může stát, že se někdo splete. Neměla byste jí těch pár korun doplatit.“ Odpovědí bylo zarputilé mlčení a vzteklé funění.
Není podstatné, jak jsme s Vietnamkou tenhle incident vyřešili (ale slzy, které měla na krajíčku, jí zmizely). Podstatné je, že když jsem pak venku volnou chůzí dohnal tu dámu o holi a beze slov ji chtěl obejít, osopila se na mě: „Vy se příště do ničeho nepletťe!“ Pak po mě máchla holí a nechala ji tvrdě dopadnout na mé rameno.
Inu, vztek ji popletl hlavu. Raději jsem před dalšími ranami odklusal.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)